ARCHDRONE: Bertrand Russell byl přesto nesmírně zajímavá osobnost :-) a nezapomínej, že podle autora je dnes rozvinutí racionality možné jen u lidí s přírodovědně-technologickým zázemím, zatímco v humanitních vědách se podle něj tenhle most zhroutil (/přechod byl zablokován) pózéry na senior pozicích. takže pořád studium myšlení Bertranda Russella tě může vést k tomu (hypotetickému) "stage 5 cognition" (což nevím, co přesně má být, ale tu 4.5 depresi určitě můžu potvrdit...)
já nevím, jestli i s navijákem žrát nějaké "číslování fází": není to málo meta-racionální, prostě si vývojové fáze osobnosti očíslovat? :-) není to v podstatě ironická parodie na přemíru kategorizace a různých statistických a matematických mimiker v sociálních vědách? nevím, já sám mám technické pozadí?
co se té zmínky o Einsteinovi týče, ten jako filosof jen obrátil Kanta naruby a aplikoval ho na přírodní, nikoliv lidské/etické zákony: Kant zhruba řekl "představte si, jaké by to bylo, kdyby se všichni řídili stejnými zásadami jako vy" (v podstatě požadavek, který možná nastartoval dnešní míru virtualizací a simulací), zatímco Einstein řekl "představte si, že přírodní zákony, které pozorujete vy, musí platit i pro všechny ostatní pozorovatele" - což je v podstatě ten samý princip pozpátku.
U toho Gödela nemyslím, že nějak "popřel racionalitu", ale spíš je to nějaká věc, která se týká jazyka matematiky, kterým se popisují abstraktní modely: podobnými věcmi se zabývali Alan Turing a Noam Chomský a pro lidi s programátorským zázemím (zejména teda "computer science" nebo česky informatika) to není vůbec nic překvapivého... prostě jde o to, že jazyky se nějak kategorizují podle toho, jak složitý mechanismus je potřeba k tomu, aby jim někdo porozumněl a Gödelův trik vlastně jen stál na začátku výzkumu tímhle směrem.. celá informatika a teorie komunikace a kybernetika... se začala rozvíjet až po Gödelovi... Shannon, Harry Nyquist, Von Neumann apod.... v podstatě věda 19.století po vzoru "své matematiky" byla posedlá hledáním ideálního, neměnného, složitého vzorce, ze kterého lze lineárně extrapolovat (a Einstein na konci téhle éry skutečně dodal "vzorec vzorců") ... jenže pak se to postupně přes informatiku a kybernetiku vypadlo směrem k nelinearitě: tzn. vytváříme dávno systémy, kde sebemenší změna vstupních parametrů může vést k naprosto odlišnému výsledku (na čemž je ale přiroda jako taková ovšem postavená)
přejít od lineárních extrapolací ("stávající trendy budou trvat věčně") k nelineárnímu myšlení ale zase na druhou stranu není žádné "překonání racionality".... ta meta-racionalita by byla v podstatě jen připuštění si toho, že racionalita není nijak vyjímečná ani nadřazená funkce, do jisté míry jsou jí schopné simulovat i stroje a její nadužívání byl stav mysli typu "když mám v ruce kladivo, jeví se mi každý problém jako hřebík".