YMLADRIS: To co rika na me pusobi docela prijemne. Libi se mi v nekterych dulezitych bodech, ktere zminuje. Predevsim jde o ty, ze umeni se realizuje v hlave. A ze umelecke dilo je vlastne neco jako klic, svazek nejakych dynamik v urcite konfigurace, ktere kdyz dopadnou v dostatecne mire na vhodne receptory, zpusobi reakci, ktera promeni vnitrni prostredi a to se rozevre v potencialite k nejakemu zazitku. Z predchozi vety plynou urcite sfery hodnotitelnosti umeleckeho dila. Namatkou jako: formalni provedeni, remeslne funkcni poskladani jazyka, srozumitelnost, impaktnost, koncept, celkovy duch, novelita, kontext, angazovanost, mandat z autority inspiracniho zdroje, elegance (estetitka) atd. Ovsem prijde mi trochu nemistne umistovat teziste celkove kvality umeleckeho dila vyhradne ci prevazne do kterekoliv z techto kategorii. Imho hlavni kvalita je subjektivni a je rozpoznana danym clovekem v okamziku zazitku z umeni. Vim, ze je to nefer nesystemove, ale preference jakekoliv kategorie mi vzdy prijde takova trochu sovinisticka.
Veci na kterych si on, myslim, ujizdi je: a) predstava, ze podstatna kvalita tkvi v prekracovani limitu, osvobozovani a reformulaci
The ‘value’ of particular artists after Duchamp can be weighed according to how much they questioned the nature of art; which is another way of saying “what they added to the conception of art” or what wasn’t there before they started....
S cimz nesouhlasim, protoze jsem nazoru, ze to neni nic jineho nez rozsirovani palety vyrazovych prostredku (kdybych byl zly, rekl bych ze jde vylozene jenom o prelevani modnich trendu v nekonecnem mori potencialit vyjadreni (cthulhu by mohlo vypravet o umeni o nemz se nam jeste nesnilo :o)), coz je sice prima, ale je to v jistem smyslu adekvatni adoraci vynalezce novych stetcu a barvicek jako umelce. Cili ulet na novelite a note osvobozovani se ve vztahu k palete moznosti vyjadreni, ktere shledavam jako o sobe prazdne. Pak za b) na autorite inspiracniho zdroje, v tomto pripade na nevedomi.
Something that is taking shape in my mind and will sometime come to consciousness. Something which is unknown to me, but which works upon me. Something I was once conscious of, but have now forgotten. Something that is searching for me and needs me to reveal itself.... ...In the experience of art we… learn how to dwell upon the work in a specific way. When we dwell upon the work, there is no tedium involved, for the longer we allow ourselves, the more it displays its manifold riches to us. The essence of temporal experience is learning how to tarry in this way. And perhaps it is the only way that is granted us finite beings to relate to what we call eternity.
Myslim, tohle asi popisuje jeho vztah inspiracim prichazejicim z nevedomi.Rekl bych, ze je ocividne jak si na tom ujizdi a neni divu. Nevedomi je fascinujici, hrozive a krasne, casto stedre, jeho jazyk cizi a presto blizky. Obavam se, ze je az prilis snadne, pricitat dilum s vyznamnym mnozstvim inspirovanosti tohoto druhu, kvalitu prave pro tento duvod samotny. Obzvlast pokud jste to prave vy kdo je s timto zdrojem v intimnim kontaktu. Ne, ze by velmi casto tato inspirovanost nebyla s dobrymi dily spjata, ale imho jeji pritomnost v nich neni bezpodminecna.
Podstatna vec, kterou se mi zda, ze opomiji, je pohled na umelecke dilo jako prima nositele estetickych kvalit. Snad nebudu pusobit jako velky omezenec, kdyz reknu, ze krasa je neco, cim se na umeni rad kocham a co mi prijde s nim byt uzce provazane (pravdepodobne proto, ze se k tomu hodi jako dobre medium). Nemusi jit nutne o nejakou mainstreamovou estetiku hezkosti. Krasu lze pochopitelne spatrovat v mnoha vecech, pod mnoha uhly pohledu, jeji pole jsou sira. Jde mi spis o indukci zazitku krasna, podporu jeho prosakovani do zkusenosti. Pro uplnost dodavam, ze si nemyslim, ze v dobrem dile, musi byt tahle faceta nutne dominantni ci byt' rozpoznatelna.
Co se tyce konce clanku, zminuje tam vyznam nejakeho obecneho kolektivniho naladeni, ducha doby, kteremu jednotliva dila slouzi coby zpusoby jak kompenzovat tenze. Na tom asi neni o cem se moc hadat. Lide proste svymi akcemi reaguji, to je bezna vec. Spis je otazka, zda-li samotna tato reakcni pozice posvecuje toto konani jako vylucne prima, jestli je garantem nejake vyznamne (nevim, treba nadcasove) hodnoty, a jestli je vzdy nutně spravné odpovidajicim zpusobem reagovat, aby umelecke dilo mohlo byt umeleckym dilem. Cili pochybuji o jeho definici soudobeho umeni a pochybuji o jeji vylucnosti coby nutne reaktivne angazovane zalezitosti (v jeho pojeti konkretne coby alternativy k racionalnimu mysleni). Imho umeni by melo byt predevsim svobodne, ne nutne nejaka kulturni antiteze.
Ale jak jsem rikal, je to docela pekne povidani, tohle jsou jenom takove veci, kterych jsem si vsimnul, ze si tam do me trochu hlodly.