Výbor z díla C. G. Junga svazek VIII. Hrdina a archetyp matky
http://www.janecekemitos.cz/index.php?what=knihy&zanr=jung
Jako v pořadí osmý svazek „Výboru z díla C. G. Junga“ vychází pod názvem Hrdina a archetyp matky druhá část Jungovy přelomové práce Symboly proměny. Osmý svazek „Výboru“ tedy tvoří s dříve vydaným sedmým svazkem jeden celek. Osmý svazek obsahuje následující kapitoly: Vznik hrdiny, Symboly matky a znovuzrození, Boj o osvobození od matky, Dvojaká matka, Oběť. Součástí knihy je obsáhlý poznámkový aparát a rejstřík. Knihu přeložili Petr Patočka a Karel Plocek. Vychází v redakci Karla Plocka.
V Předmluvě k tomuto dílu Jung píše:
„Z této knihy jsem nikdy nebyl šťasten a ještě méně s ní byl spokojen: byla vlastně napsána jaksi mimo mne, a to v neklidu a návalu lékařské praxe, bez ohledu na čas a prostředky. ... Sesulo se to na mne jako lavina kamení, kterou také nelze zastavit. Teprve později jsem si uvědomil naléhavost, která za tím vězela: byl to výbuch všech oněch obsahů duše, které nemohly být v tísnivé omezenosti Freudovy psychologie a světonázoru přijaty. Jsem dalek toho, abych pohrdal Freudovými mimořádnými zásluhami o prozkoumání individuální psýché. Ale pojmový rámec, do kterého Freud duševní jev napnul, se mi jevil nesnesitelně úzký. V žádném případě tím nemyslím například jeho teorii neuróz, která může být jak chce úzká, jen když je adekvátní empirickému materiálu – nebo jeho teorii snů, na niž můžeme mít různé názory; spíše tím myslím reduktivní kauzalismus jeho obecného stanoviska a takřka úplnou nevšímavost k zaměřenosti na cíl, která je pro všechno psychické tak charakteristická.“
Kniha Symboly proměny se stala mezníkem, který znamenal konec Jungova přátelského vztahu s Freudem a překročení omezujících východisek klasické psychoanalýzy. Jung v ní nastoupil vlastní cestu a položil první stavební kámen své analytické psychologie. Rozšířil zcela zásadně dosavadní pojetí nevědomí o jeho kolektivní vrstvu a reduktivní výkladový kauzalismus klasické psychoanalýzy doplnil o teoreticky i terapeuticky neméně významný princip zaměřenosti na cíl. K zásadní změně dospěl v širším pojetí psychické energie (libida), která podle něho nemá jen sexuální charakter, ale obdobně jako energie v moderní fyzice se může projevovat v různých formách. Z kulturně historického hlediska se jeví jako závažné Jungovo pojetí sekulárních proměn psychického vývoje lidstva a zejména jeho osvětlení proměnami v psychické energetice a jejím zaměření. Stejně aktuální zůstává i jeho zdůraznění významu symbolů a symbolického života v duševním vývoji jednotlivce i dané kultury, a to v normě i v psychopatologii.