JEHNECI: to s animou u zeny x animem u muze - ja si uplne nejsem jistej ze to Jung takhle vubec nekde resil - nebo aspon ja to nikde nezaznamenal. Nabizelo by se to napr u homosexuality, ale mam pocit, ze ani tam to nevidel "prohozeny", spis popisoval vseobecne charaktery muzu podle toho jak silne je konstelovan archetyp animy a charaktery zen zase podle toho jak silne je konstelovan animus...

KASTA: hmm, sakra... když na to teď koukám, je možné, že to je o muži. Všude se tam hovoří jen o "snící" a nikde není konkrétně řečeno muž/žena. Byla jsem tenkrát dost unavená a asi jsem se pořádně nesoustředila. Ale i tak to byla přínosná diskuze, bez toho překouknutí by mě ani nenapadlo hledat animu u ženy.

JEHNECI: původní Jungovo pojetí bylo tak jak píšeš, nicméně Jung své myšlenky během života redigoval a nakonec tvrdil, že muži i ženy jsou formování oběma archetypy.
Ono obecně, nejen u Junga, ale i Freuda, Lacana a vlastně i jiných myslitelů je dobré se dívat, z jakého období je daná myšlenka, neboť všichni své myšlenky a názory prohlubují a mění a zvlášť třeba u toho Lacana je zajímavé, jak některá pojetí docela dost během svého života změnil.

JEHNECI: jen fakticka poznamka/dotaz - je snici z toho citatu opravdu zena, neprekoukla ses? - se mi zda, ze je tam v tom citatu pouzitej muzskej rod "naň" = na něj. Tu knizku jsem necetl, pokud je to opravdu u snici zene, je to zajimavy, muzes sem treba dat nejaky dalsi podrobnosti o ty "pacientce" jestli jsou v knizce zmineny...?

YMLADRIS: jo, ta fascinace (hrozně to chce, zamiluje se bezhlavě) "druhým pólem"... to zní archetypálně:))

uvažuju, kam (jak) se to podělo u mě.

jeste doplnim ze si to cele predstavuju takhle (system) (to uz mluvi animus)

Dvoulety clovek zira kolem sebe a deje ktere se mu jevi muze chapat ("chapat se jich chapavym mozkem/chapavym ocasem") jako ze dvema ruznymi zpusoby. Budto systematicky stavet urcite soustavy, konstruovat, formulovat a sledovat pravidla, predpovidat budoucnost = pritomnost si podmanovat tak aby se tvarovala do nejake predem vymyslene budoucnosti. Muze treba stavet hrad z pisku nebo si hrat s necim co muze ridit atd.

Anebo muze jako by se vic angazovat v jakemsi celostnim pingpongu s tim, co se deje, "aniz by to nutne nekam vedlo", spontanne reagovat na stale se promenujici situaci. Prehravat s panenkama zivotni situace proste pro ten proces samotnej, panenka jde k doktorovi, panenka vari obed, panenka si hodiny povida s jinymi panenkami. [ Nejdou mi napsat dobre priklady, protoze animus toto ani nechape proste. ]

Casem clovek zpravidla zjisti, ze jeden ten typ aktivit je vice odmenujici pro nej a cim dal vic ho uprednostnuje. V drivejsi spolecnosti kde byly vice rozdelene role ho hafo tlacila i vychova. Nakolik je ta inklinace dana pohlavne, to je nekonecna feministicka ap. debata.

Problemy jsou, kdyz jeden typ zachazeni se situacemi je nejak extremne potlacen a vyskakuje nejak dramaticky - napr. muz vubec nevi co by to bylo jednat "spontanne, bezcilne, intuitivne, vasnive, ..." a kdyz to vidi u zeny, hrozne to chce a zamiluje se bezhlave. Jung lidem ordinoval protijed ve forme zamerte se na svou protikladnou stranku.

ja jsem lina si zjistovat, jak to presne chapal/ilustroval Jung. (to urcite doplni/zopakuje nekdo kdo je vice systematicky zameren = projevi se animus ;)).

cili jen tak blabolim, resp. mluvim o tom jak se jakasi polarita jevi mne.

anima je pro mne napriklad to, co kouka odsud



pouceni tez uvitam ;)

YMLADRIS: prostě neumím posoudit, nakolik je psýché propojená s kulturou.
nevím, jak se dívat na anima/animu dvouletého člověka.

animu považuju za víc, než individuální koncept ženství (který s ní může být v rozporu)...

poučte mě, prosím vás:)))

ja to neumim vyjadrit (anima se vzpira ovladnuti animem), ale nejaka tloustka, to mi pripada hrozne prvoplanove. Muze byt anorekticka hubena carodejnice ze ktere bude -anima- tryskat takovym zpusobem ze chlapi pujdou do kolen nebo ji radeji upali

pro mne to s pohlavni diferenciaci prave uplne nesouvisi, leda by se teda reklo zena = nekorigovana energie, muz = rozum

čili by se to dalo shrnout asi tak, že žena ztrácí kontakt se ženstvím, animou, když se ženství, animě vzdaluje.
anima/animus mi přijdou jako pracovní názvy pro nějaký fenomén, který tak nějak postupně vyvstává s pohlavní diferenciací etc, atp.

ARGANNAH: To je dané zcela a pouze, řekněme, civilizačně. Představa štíhlé ženy jako krásné je masově vsugerována médii, propagací anorektických modelek, a vyretušovanými fotkami v časopisech. Není to dokonce ani fyziologické. Nebylo tomu vždy tak, vzpomeňme baroko nebo věstonickou venuši - a to existují venuše, proti nimž je ta věstonická vyhublá :)
Osobně tento trend považuji za velmi hloupý a nezdravě vyhublé modelky se mi nelíbí. Většina chlapů uzná, že i tlustá žena může být krásná, pokud plně prožívá svoji ženskost.

(Nebo když se subjektivně cítí ošklivá nebo tlustá)

REVAN: Na to ani ženská nemusí být "emancipovaná", stačí když je tlustá nebo ošklivá. Protože správná žena je přece mladá, krásná a křehká, že? Ty ostatní moc ženské nejsou.

YMLADRIS: Souhlas. Dodám pro JEHNECI:, že v nevědomé manifestaci, k jaké dochází ve snech, se uplatňuje především ta část, kterou má snící méně vědomou, méně integrovanou. Bývá to u mužů anima a u žen animus. Ale jak Ymladris naznačuje, emancipace má za negativní následek to, že mnoho "emancipovaných" žen ztrácí svůj kontakt se svojí ženskostí - a potom se jim anima ozve ve snech.

YMLADRIS: děkuji!

JEHNECI: vsechny nas urcuje jak animus, tak anima. Lidi muzskeho pohlavi vice ziji impulsy od anima. Ale i to uz podle mne nejde rict tak pausalne, protoze od dob Junga probehla vice emancipace = zeny nemaji problemy "delat cokoliv jako muzi" a podle mne v nasi kulture/systemu je jednodussi zit impulsy od anima, je to citelnejsi a uznavanejsi atd.

Precejen vsak prumerny muz ma k "byti animou" asi trochu dal nez prumerna zena, takze ho to o to vic fascinuje.

(toto jsou moje nazory)

Doufám, že mě za můj možná úplně blbej dotaz neukamenujete, ale tohle si prostě potřebuju ujasnit. Vždycky jsem myslela, že o animě se dá hovořit vždycky jen co se týče mužů (to samé animus a žena). Jenže teď čtu Vědu o mytologii od Junga a Kerényiho a tam na jednu stranu Jung říká právě tohle (např. u postavy Kory mluví o animě, pokud ji pozorujeme u muže a o nadřazené osobnosti, pokud ji pozorujeme u ženy). Na druhou stranu pak najednou mluví o archetypu animy ve snech žen. Konkrétně na stranách 172 a 173 rozebírá sen, kdy "neznámá žena sedí, stejně jako snící na špičce štíhlé kostelní věže a tajemně naň zírá přes propast". Jung pak o snu říká toto: "Snící se se svou animou konfrontuje. Děje se to vysoko nad zemí (tj. nad lidskou realitou). Je to obvyklý případ nebezpečné fascinace animou." Snící je žena. Jak to tedy je?

DARJEEL: ok, sory, moj komentar sa tykal toho co z toho nasledne vzniklo - Mankind Project
je to ale hodne zaujimave citanie.