WHOOOSH: Kazdemu to prijde samozrejme podle jeho prevazujici vize, ktera je zalozena na kontextu a podminkach osobni zkusenosti a ktera ma z tohoto duvodu tendenci se sama potvrzovat. Jsou lide, kteri si mysli, ze muzi jsou vesmes machisticka hovada.

Trik je zacaste v tom, ze zadna univerzalni muzskost nebo zenskost neexistuje. Jsou to poly v systemu hodnoceni, jejichz formalni charakteristiky se neustale dynamicky meni. Samotne rozpoznani muzskosti nebo zenskosti se neodehrava skrze nalezeni nejake fixni hodnoty, ale je mozne pouze vymezenim vuci jine hodnotove pozici. A ta je vzdy vice ci mene subjektivni. Je tedy otazkou, do jake miry je tvuj vnitrni obraz muze, vuci kteremu sve okoli pomerujes obecne relevantni. Za caste byva relevantni spise osobne.

YMLADRIS: nemyslím, že bych v tom vnímání byla tak osamělá...

k tý animě - pohlcení x ztráta spojení: "Je-li anima konstelována silněji, pak zženšťuje charakter muže a způsobuje, že je citlivý, náladový, žárlivý, ješitný a nepřizpůsobený." (Jung: Výbor z díla II.sv., s. 183).

V první polovině života tkví výzva v osvobození se od fascinace animou v podobě matky. Zároveň by muž neměl vlivem animy přijít o svou mužskost, nechat ji vlivem animy příliš rozmělnit.

V druhé polovině života je třeba nalézt spojení s animou, jinak hrozí riziko ztráty pružnosti, živosti a lidskosti. "Ztráta animy" se pak projevuje jako "zkostnatělost, rigidita, fanatická jednostrannost a lpění na zásadách" - nebo naopak jako "rezignace, únava, ledabylost, nezodpovědnost a konečně dětinské "ramollissement" (změknutí) s náklonností k alkoholu." (tamtéž, s. 184).

V druhé polovině života se tak jeví obnovení spojení se sférou archetypických prožitků jako nutnost.