DARJEEL: já teda na minulý životy nevěřím. nemyslím si, že se dá označit nějaká osoba v minulosti, ve který byla předtím moje duše. ten vztah imho nebude tak determinující. fígl možná bude v tom, že je u člověka nějak konstelováno, do jakých sfér nevědomí bude mít přístup nebo tendenci. představuju si, že ten přístup nějak fluktuuje, jako se mění kostelace. prostě když člověk s něčím uvnitř bojuje, tak proč by se mu v nevědomí nemohla zjevit nějaká analogická archetypická situace. byl jsem v minulým životě Napoleon! :D asi člověk tehdy zrovna zažívá nějakou (arche)typickou situaci, kterou zažil kdysi někdo jiný. promítne se mu asi proto, aby ji asimiloval a uzdravil se

CENSORFUCKER: třeba to jen jako minulé životy nenazýval... ono je to v terapii fakt jedno, jestli to nazveš minulé životy nebo projektivní imaginace nebo co, když to má výpovědní hodnotu ohledně symptomu, tak v pohodě, dobrej materiál na práci :)))

viz: [ DARJEEL @ Jung - život, dílo, souvislosti, přesahy, ... ]

Animus může být nejlépe pochopen jako síla, která ženám pomáhá jednat ve vnějším světě samostatně, za sebe. Animus pomáhá ženě vyjádřit její specifické a ženské vnitřní myšlenky a pocity konkrétními způsoby - emocionálně, sexuálně, finančně, tvořivě a jinak -, nikoliv podle nějakého vzoru, společenského standardu mužského vývoje v dané společnosti.
…
Animus tedy cestuje po cestě mezi dvěma územími, někdy i třemi: podsvětím, vnitřním světem a vnějším světem. Veškeré pocity a myšlenky ženy jsou zabaleny a přenášeny na tato místa - všemi směry - Animem, jenž má cit pro všechny světy. Z nich přináší myšlenky zpět k ní a myšlenky z jejího duševního Já nese přes most k využití a na prodej. Bez stavitele a údržbáře tohoto mostu nemůže být vnitřní život ženy manifestován ve vnějším světě.

&

Klíčovým aspektem k pozitivnímu rozvoji Anima je vlastní manifestace soudržných vnitřních myšlenek, impulzů a nápadů. I když hovoříme o pozitivním rozvoji Anima, je zde i varování. Integrální Animus se rozvíjí za plného vědomí a při náročném sebezkoumání. Nesleduje-li člověk pozorně své motivy krok za krokem, výsledkem je špatně vyvinutý Animus. Takto škodlivý Animus může a bude bezúčelně provádět neprozkoumané impulzy ega, bude vyzdvihovat různé slepé ambice a bude nasycovat nespočetné množství podivných chutí.

&

Vývoj Anima je u každé ženy jiný. Není to dokonale formované stvoření, které vyraší ze stehen bohů. Zdá se, že má svou vnitřní či vrozenou kvalitu, musí se však ještě učit a školit, musí dospět. Má se z něj stát silná a přímá síla. Je-li však Animus poškozen všemi těmi silami, přicházejícími ze společnosti, potom se cosi únavného, neoduševnělého nebo strnulého, čemu někteří říkají být neutrální, postaví mezi vnitřní svět duše a vnější svět prázdné stránky, čistého plátna, čekajícího tanečního parketu, konferenční místnosti a podobně. Toto něco - obvykle jaksi zachmuřené, nepochopené nebo neuspořádané - se sráží v řece, omezuje myšlení, blokuje pera a štětce, zamyká hybné páky na dobu neurčitou, kalí čerstvé nápady, a tím vším potom trpíme.

&

V duši se nalézají i jiné tendence k přetvářce a překroucení, které také usilují o ponížení či poskvrnění toho nového. V ženském procesu poznání podsvětí je nezvratnou skutečností, že zrodí-li se něco krásného, povstane i něco mizerného, i když třeba jen na krátkou chvíli, a to mizerné bude žárlivé, nebude mít pochopení nebo dá najevo své opovržení. Nové dítě bude ponižováno, nazváno ošklivým nebo zatraceno. Zrod nového způsobuje komplexy, z psychického území povstanou jak negativní matka a negativní otec, tak i další záporná stvoření, jež se přinejmenším pokusí ostře kritizovat nový řád, ale mohou se třeba i snažit připravit o život a ducha ženu a jejího nového potomka, myšlenku, život nebo sen.
Je to stejný scénář jako u starověkých bohů Krona a Urana a také Dia, kteří se vždy pokoušeli sníst či zapudit svého potomka z jakéhosi temného strachu, že děti získají jejich následnictví. V Jungově terminologii by se tato destruktivní síla nazývala komplexem, organizovaným souborem pocitů a myšlenek v duši, který si ego neuvědomuje, a komplex proto může s námi manipulovat více méně podle svého. V psychoanalytickém prostředí je lékem proti bujení komplexu uvědomění si svých vlastních nedostatků a darů.
Ve Freudově terminologii by se o této destruktivní síle dalo říci, že vzniká z temného, nejasného a nekonečného psychického území, kde jako na vrakovišti a slepé od nedostatku světla žijí všechny zapomenuté, potlačené a nepěkné myšlenky, pohnutky a jednání. V tomto psychoanalytickém prostředí se rozřešení dostavuje při vzpomínce na původní myšlenky a pohnutky, jejich přivedení do vědomí, popsání, pojmenování a zapamatování, a tímto způsobem je jim odejmuta jejich síla.
…
Tento příběh nám však nechává vynikající nápovědu: cítíš-li, že jsi ztratil svoje poslání, svoji energii, jsi-li zmaten, trochu mimo, potom hledej ďábla, útočníka duše, ve svojí vlastní duši. Nemůžeš-li jej zahlédnout, uslyšet nebo chytit při činu, měj na paměti, že pracuje, a hlavně zůstaň vzhůru - bez ohledu na to, jak budeš unavený, ospalý, bez ohledu na to, jak moc bys chtěl zavřít oči ke své skutečné práci.

&

Zde na konci spojila žena, která vykonala tento vytrvalý sestup, houževnatou čtveřici spirituálních sil; královský Animu, dítě-Já, starou Divokou Matku a zasvěcenou ženu. Mnohokrát byla umyta a očištěna. Touhy jejího ega po zabezpečeném životě nejsou již nadále vůdčím psem smečky. Nyní vede duši tato čtveřice.
Královo utrpení a bloudění přineslo konečně opětné spojení a druhý sňatek. Proč ten, jenž je králem podsvětí, musí bloudit? Není snad králem? Nuže, pravdou je, že i králové musí vykonat psychickou práci, dokonce i archetypální králové. V příběhu se nachází stará a skrytá myšlenka, že změní-li se jedna síla duše, ostatní se musí též pohnout. Zde žena není již nadále ženou, se kterou se oženil, není již tou křehkou, bludnou duší. Nyní je zasvěcená, nyní zná své ženské způsoby ve všech záležitostech. Zmoudřela příběhy a radami staré Divoké Matky. Má ruce.
Král tedy musí trpět, aby se vyvinul. Zůstává sice v podsvětí, ale jako postava Anima představuje adaptaci ženy do kolektivního života - nese s sebou na povrch nebo do vnější společnosti dominantní myšlenky, které se naučila na své pouti. Ještě však nekráčel v jejích botách, což tedy musí učinit, aby mohl vynést na svět to, co ona je a co zná.
Když jej matka informuje, že byl ďáblem obelstěn, on sám se noří do své vlastní transformace blouděním a nalézáním, zrovna jako to činila před ním žena. Neztratil své ruce, ale přišel o svou královnu a svého potomka. Animus tedy následuje cestu, která je velmi podobná té, kterou podstoupila žena.

Ibid

STEPNI_VLK: to je bezvadná kniha, četla jsem jí několikrát a vracím se k ní pořád... .)
jinak má na nyxu přímo svůj klub [ Zeny, které běhaly s vlky. ]

DARJEEL: už se těším.)

Něco málo k (ženskému) instinktu:

Instinkt se dá těžko definovat, protože jeho utváření je neviditelné a přestože cítíme, že tvořil součást lidské povahy od nepaměti, nikdo přesně neví, kde by se neurologicky měl nacházet nebo jaký přesně má na nás účinek. Psychologicky Jung zdůvodnil, že instinkty vznikly z psychoidního nevědomí, té vrstvy duše, kde by se biologie a duch mohly dotýkat. Jsem stejného mínění a šla bych kousek dál s tím, že zejména tvůrčí instinkt je stejné lyrické mluvy vlastního Já jako symbolika snů.
Etymologicky slovo instinkt vzniklo z latinského instinguere, což znamená podněcovat; také instinctus znamená podnět, podnítit k něčemu či pobídnout prostřednictvím vrozené nápovědy. Myšlenka instinktu může být hodnocena pozitivně jako něco vnitřního, co ve spojení s předvídavostí a vědomím vede lidi k integrálnímu chování. Žena se rodí se všemi instinkty neporušenými.
...
Během studování různých druhů divokých zvířat držených v zajetí bylo zjištěno, že bez ohledu na příjemné prostředí v zoo, bez ohledu na lásku svých ošetřovatelů, jsou tito tvorové často neschopni se množit, jejich chuť na potravu a odpočinek je narušena, jejich vitální chování se mění v letargii, netečnost nebo vnější agresivitu. Zoologové tomuto stavu u zajatých zvířat říkají zvířecí deprese. Kdykoliv je živý tvor dán do klece, mizí jeho přirozené cykly spánku, výběru partnera, péče o sebe, rodičovství a tak dále. Po ztrátě přirozených cyklů následuje prázdnota. Prázdnota není plná jako buddhistický koncept posvátné prázdnoty, ale spíše prázdná, jako když je člověk uvnitř zavřené krychle bez oken.
Stejně je tomu, když žena vstoupí do domácnosti suché stařeny. Trpí nedostatkem účelu, obranyschopnosti, nudou, přirozenými depresemi a náhlými stavy úzkosti, jež jsou podobné symptomům, které vidíme u zvířat omráčených zajetím a traumatem. Z přílišného zdomácnění se rodí silné a základní impulsy hrát si, mít vztah, zdolávat překážky, toulat se, komunikovat a tak dále. Souhlasí-li žena s tím, že bude příliš dobře vychovaná, její instinkty pro tyto impulsy se stáhnou do nejtemnějšího nevědomí, mimo její automatický dosah. Potom se říká, že má raněné instinkty. Co by se mělo přirozeně dostavit, to se neobjevuje vůbec, nebo objeví, ale po dlouhém protahování, námaze, rozumování a bojování sama se sebou.
Hovořím-li o přílišném zdomácnění jako o zajetí, netýká se to společenskosti - procesu, ve kterém jsou děti učeny chovat se víceméně civilizovanými způsoby. Společenský vývoj je rozhodně důležitý. Bez něj se žena nemůže ve světě prosadit.
Přílišné zdomácnění však znamená zakázat vitálnímu bytí tančit. Ve svém správném a zdravém stavu není nespoutané Já snadno ovladatelné nebo pomalé. Je bystré a vnímá jakýkoliv pohyb nebo moment. Není uzavřené do absolutního a opakujícího se vzoru za všech okolností. Má tvořivou volbu. Žena s poraněnými instinkty nemá volbu žádnou. Trčí na místě.
...
Dobrým příkladem zdivočelé ženy, jejíž instinkty byly raněny silami, drtícími ducha, byla Janis Joplinová, bluesová zpěvačka v šedesátých letech. Její tvořivý život, nevinná zvídavost, láska k životu a svým způsobem neuctivý přístup ke světu během let dospívání byly nemilosrdně pomlouvány jejími učiteli a mnohými z těch, kterými byla obklopena jako hodná dívka v bílé babtistické společnosti.
Přestože byla vynikající studentka a talentovaná malířka, byla ostatními dívkami vyobcována, protože se nelíčila, a sousedi ji odsuzovali za slézání skal a za městem, kde se scházela se svými přáteli, a za zpívání a poslouchání jazzu. Když nakonec uprchla do světa blues, byla tak vyhladovělá, že již nemohla určit, čeho je víc než dost. Její meze byla nestálé, to znamená, že neměla žádná omezení v sexu, alkoholu a drogách.
Něco v Bessie Smithové, Anne Sextonové, Edith Piaf, Marilyn Monroe a Judy Garlandové sleduje stejný model raněného instinktu vyhladovělé duše: pokusy zapadnou někam, nestřídmost, neschopnost přestat. Mohli bychom sepsat dlouhý seznam talentovaných žen s poraněnými instinkty, které ve svém zranitelném stavu učinily velice ubohé volby. Jako to dítě v pohádce, i ony všechny ztratily své ručně dělané boty někde cestou a dopracovaly se k jedovatým rudým botám. Všechny byly naplněny lítostí, protože hladověly po potravě duše, duchovním příběhu, přirozeném toulání, po vlastním přístupu ke svým potřebám, Božím poznávání a po jednoduché a normální sexualitě. Nevědomky si však vybraly prokleté boty - víry, jednání, myšlenky, které rozkládají život čím dál tím více -, a ty z nich udělaly bláznivě tančící strašidla.
Poranění instinktu nemůže být podceňováno jako kořen problému, když ženy bláznivě jednají, když jsou něčím posedlé nebo když zapadnou do méně zhoubných, ale přesto destruktivních vzorů. Uzdravení raněného instinktu začíná uvědoměním si toho, že k zajetí došlo, že následoval duševní hlad, že byly narušeny obvyklé hranice náhledu a ochrany. Proces, jenž zapříčinil zajetí ženy a hladovění, musí být zrušen. Nejprve však ženy procházejí několika dalšími stadii, které jsou v příběhu popsány.

Clarissa Pinkola Estés: Ženy, které běhaly s vlky

osmý díl je bezvadnej, chce to teda číst nadmíru pozorně a "mezi řádky", ale je to nabitý informacema až po okraj...

PETJULE: To neni nutny, stejne jsem to mel v planu scanovat:-) Dostanu se k tomu nejspis v patek, tak to sem pak hodim.

ID TIBBARETIHW bude prý tak laskavý a osmý svazek nascanuje.