DIDGENAUT: Aha, tak ona je religionistika pokusem o "objektivní vysvětlení skutečnosti, kde je podmínkou intersubjektivní verifikovatelnost a falzifikovatelnost." No vida, to jsem nevěděla. ;)

Teď vážně. Religionista, který si namlouvá, že "objektivně vysvětluje skutečnost" a pracuje podle jakéhosi tertium non datur, žije v nějaké hodně velké a hodně smutné iluzi a je odsouzen být vyvrácen, ev. vyvracen, a mít z toho depresi, protože nebude vůbec chápat, proč je kritizován. Kolik lidí, tolik možných interpretací náboženství, které ti lidé vyznávají, v náboženství může být simultánně pravda deset různých, vzájemně se vyvracejících věcí a otázky po objektivní skutečnosti nevyhnutelně končí konstatováním "ten si myslí to a ten zas ono, ale jinak nevíme". Přesně k takovým konstatováním dochází např. i Pascal Boyer, matador to kognitivní "religionistiky" (používám to slovo v souvislosti s ním jen v uvozovkách a s velkým zdráháním).

A i kdybychom nákrasně zjistili, kde v mozku jsou archetypy "uloženy", co přesně tím zjistíme? Objevíme shluk jader, který je zodpovědný za náboženské myšlení, ale jak nás to posune k lepšímu pochopení náboženství, to mi naprosto není jasné.

DARJEEL: Hele, je to věru krásně alternativní plamenná řeč, ale nemá smysl posuzovat vědce podle administrativních nároků univerzit na ně, stejně jako nemá smysl posuzovat středoškoláky podle osnov ministerstva školství. ;)

DARJEEL: mno, toho Sterna bych v tehle souvislosti prilis nevytahoval...

Byl to jeden velký vtip. Ale neomlouvám se
http://www.blisty.cz/art/63527.html

a mene vesele pokracovani zde:

Když je „humor“ smutný
http://www.blisty.cz/art/63582.html

DIDGENAUT: ne nutně všechny archetypy jsou antropologicky konstantní, ne nutně jsou biologické podstaty (Jung tvrdil, že je to pud nebo puzení, ale třeba archetypální psychologové na nějaký biologický základy tentonononc...). Ono je lákavé to naroubovat na dna nebo nějaký další něco, ale proč to dělat, že?
No tak to má religionistika buď blbý nebo hodně práce, to bude asi tak podobně, jako psychologický výzkum... to je vždycky 50 let vyhozených prachů a času a pak se řekne že je to šul nul.
A nebo to můžeš otočit a ptát se povyvrácení archetypů jako je Matka nebo Smrt, copak žije někdo, kdo nemá/neměl matku, copak existuje rodina, ve které nikdo neumřel?
(hehe, tohle Ti asi ve vědě neprojde, ale to je přesně ten důvod, proč dávám od vědy ruce pryč, protože je to děsná ztráta času dokazovat něco co vůbec netřeba dokazovat a dokazovat to často někomu, kdo za to vůbec nestojí, aby Ti ve výsledku řekl, že jsi šikovná opička a umíš pěkně metodologii a tady máš banán.)
Nemyslím to zle byť jsem sarkastický, ale věda je v současnosti mnohem víc o tom, aby zabila mozky a zaplnila je zbytečnostmi, udělala z nich narrow minded vopice co se pro doktorát a grant můžou přetrhnout a přehání se v rektálním horolezectví... .)
(*věda - sociální a humanitní obory mám na mysli -- chtělo by to úplnej paradajm shift, třeba právě psychoanalytický myšlení je hodně silný a přitom poměrně "jednoduchý" na aplikaci, málo pouček, velká explanační síla, žádný záseky na důkazech žádná nerdovská snaha o teorii všeho, ale poctivá práce na léčení druhých, tak to má imho být). Navíc je to mnohem hravější a zábavnější (viz třeba Stern) než klasická sociální věda, kde je to samá verifikace, reliabilita, standardní deviace, split half metoda a lidství by ses v tom nedořezal...