Tady je zajímavá knížka Vnitřní svět traumatu (vyšel i překlad u Portálu)
napsala jsem si k tomu (knížku jsem zatím nečetla, mám to z přednášky)
- clovek zaziva nejakou brutal dezintegracni uzkost (strach o zivot nebo nejaky rozpad neceho zasadniho)
- psychika se vytvorenim traumatu pokusi udrzet stabilitu
- psychicky obsah kolem toho se rozdeli do nejake regresni postavy (obeti) a do nejake perzekucni (demon, satan, vrah, zly doktor, prisera, ...).
- ta unbearable pain se uzamkne v nevedomi. ta perzekuce je takova zvracena péče, neco jako kdyby rodice svoje dite uzamkli ve sklepe (bezpečí)
- behem analyzy se ta perzekucni postava nejak zmeni do pečujici, vice se to propoji s vedomim
priklad: pani furt pronasleduji pavouci, ale postupne zjisti ze ji nechteji znicit ale obejmout a jejich tvaremi zacne prosvitat oblicej jeji matky ktera spachala sebevrazdu
- klasicky zpusob jak nevedomi toto komunikuje je projekce, tj tu perzekuci clovek vidi vsude kolem sebe, misto aby vnimal jak a proc skrti sam sebe