SPIELMANN: nicméně stále nechápu, se kterým komplexem je svázáno ono nechození na střechu. :)

tak to je fakt divny ;)

Neeee. Ložnici mají v podkroví a ty zvuky slyšel ze střechy. Ale nikdy se na tu střechu nešel podívat. Ani ho to nenapadlo, prostě slepá skvrna:o)

ja jsem to nechytla. jako ze ted se chodi divat na tu strechu?

Teď jsem potkal jednoho kamaráda s krásným komplexovým chováním. Pořídil si nový baráček, bydlí tam se svou manželkou. No a v noci ho vždycky probudí šramot, jako by někdo chodil po střeše. Vyjukanej jme se hledat zloděje, všude se dívá, i ve sklepě a nic. A to se mu docela často opakuje. Tak jsem se ho "nevině" zeptal: a podíval jsi se někdy na střechu?! No, co myslíte.... :o)

A pak mám ještě storku, ta se stala už déle - pozval jsem kamarádku k nám na oběd, všechno bylo domluveno a v pohodě, leč když jsme se blížili ke dveřím mého bytu, tak ona najednou "zpanikařila" a že musí pryč. Tak jsem na ni chvíli koukal naprosto netuše co se děje... po několikahodinovém rozhovoru pak jsme se dobrali výsledku, že když jsme se blížili ke mne dom, ucítila vůni jídla, což ji asociovalo podobné příchody domů co zažívala ,když byla mladší, kdy ji pak u oběda otec vždy nutil, aby všechno snědla...

COWBOY: Tedy- v podstatě si své uvědomělé komplexy jakoby hýčkáš a snažíš se je přetavit na výhody?

TOOM: To bude asi složité. Sám za sebe mohu říct, že se snažím to, co by mohlo být označováno za můj komplex se snažím využít pro sebe tak, jak to jde nejlépe.

COWBOY: Zajímal by mne tvůj širší pohled na tuto mou tezi...

TOOM: Taky zajímavá myšlenka.

COWBOY: No já myslím, že opravdový komplex je něco, jako nezahojená rána, která sice nebolí a na kterou ani nemyslíš. Avšak dykoli se jí nebo okolí někdo dotkne, zareaguje buď bolestivě nebo přecitlivěle. Člověk pak nevědomě chodí ( myslí) už tak trochu šejdrem aby se vyhnul kontaktu s citlivým místem. Komplex tak, aniž to sami vidíme ovlivňuje více oblastí života. Já jsem spíš pro otevřenou reflexi, ikdyž to bolí- a komplexu se zbavit. Myslím to obecně. Větší potíž spíš vidím v přesné identiffikaci a lokalizaci komplexu samotného...

YMLADRIS: jak ktery problem... vim, ze u vzteku to funguje... udajne je to docela stara technika....

ovsem je pomerne nepritazliva, pac to chce duslednost a trpelivost a lidi maji radeji "jednoduchy a rychlejsi reseni"...

muza: jako ze to, ze si komplexove chovani uvedomujes, u tebe vede k tomu, ze postupne vymizi?

YMLADRIS: mno, muzes si priznat, ze se rozcilovat vlastne vubec nemusis... (vetsinou to onu situaci jeste zhorsi a bud nedosahnes niceho nebo za cenu "poslapani" duheho... a pozorovat ten vztek... nehodnotit... ono to casem vymizi...

Ano, vsichni mame komplexy, ale nekomu vic ovlivnuji zivot, nekomu min.
Ja nevim kolik ti je a jake mas zkusenosti ... ale urcite znas lidi, kteri donekonecna opakuji tutez chybu. Holky, ktere chodily zatim s sesti muzi a z toho pet muzu je mlatilo. Kluci, kteri jeste po tricitce jsou nervozni z toho ze ma prijit na navstevu jejich otec - za co je asi zase sprdne. A tak dale. Tahle naprogramovani jsou vetsinou tak zazrana a hluboka, ze ma cenu s nimi pracovat takhle slozite analyticky. Protoze ze by sis jen rekl 'na otce uz seru a jsem v klidu', takhle lidi nefungujou.

YMLADRIS: OK, takže všichni máme komplexy, ale některým prostě komplexy nevadí. Ti, jimž nevadí o nich vlastně ani nevadí a proto je vlastně ani nemají. Některým vadí a pak se jimi zabývají. Možná, kdyby je přestali řešit, přestaly by jim vadit a přestali by je mít. Ale je to jenom varianta.

pokud zijes spontanne a funguje ti to, pak neni co resit.
ale vetsina lidi casem prijde na to, ze se v jejich zivote opakuji vzory, ktere jsou suboptimalni.. to, ze jses naucenej nejak jednat, blokuje kreativitu, ktera by se s danou situaci mohla vyporadat tvorive, tvuj zivot by mohl byt bohatsi.
a pak jsou lidi, kteri maji vazne problemy ... deprese .. mezilidske vztahy .. a tam uz to sakra ma cenu, pozjistovat jak vlastne funguji a proc

YMLADRIS: Hele takhle uvažovat nad vším co udělám nebo neudělám, nad každou svou reakcí, tak budu muset ještě nějaké komplexy vymyslet, aby mi to stačilo.
Nepřemýšlím o tom. Strčíš do mě a prostě bez přemejšlení tě zašlapu do země. Protože mám prostě zrovna blbou náladu. Ale když budu mít dobrou náladu, tak tě nechám do mě strkat třeba hodinu.
Vyhodnocovat vzpomínky? kdo na to má čas? Než je vyhodnotím, ty mi utečeš a koho zmlátím místo tebe?
Neber to moc vážně.

ne, zurivost je neadekvatni citova reakce na nejaky situace = kterazto (reakce) je spoustena tim komplexem.
Jako ze nekdo do tebe zduchne a ty to vnimas jako by ti rozmlatil hlavu a hodil hracky do kanalu.. protoze to zduchnuti se ti napoji na jakasi minula prikori a vyhodnoti se podle vzpominek a ne podle reality

YMLADRIS: zuřivost je komplex?

jo no uvedomovani komplexu to myslim neni az takovy problem.. staci sledovat "zahadne" (neprimerene) emocni reakce v urcitych situacich atd.
mela jsem na mysli jak docilujes aby te komplexy tolik nemely... (snizujes jejich ucinek). ja jako plno veci vim, ale stejne napr. zurim stale znovu