tak jsem dneska ráno zase šla po cestičce a byla jsem zvědavá, jak to na mě zapůsobí takhle odhalené a hotové. A musím říct, že nic moc...
předně mi to přišlo moc rozházené do šířky (sic! Rave.-) a vnímala jsem ten prostor tam jako narušenej, robitej, roztříštěnej.... uzavřela jsem to s tím, že si prostě budu muset uvyknout, človek si zvykne i na šibenici, žejo, ale můj původní pocit z celé té věci se potvrdil.
Kdyby bylo na mě, tak bych už veřejnej prostor nezahustovala ničím. hladkej trávník je krásnej podle mě dostatečně.
někdy mám takovej pocit, že lidi - aspon ty ve meste - nesnesou plochy... větší prostory... a jak sami mají zadělanou hlavu haraburdím, tak koukají zanést haraburdím i krajinu kolem sebe...
Lidi jsou nervozní, když vidí kus volné plochy a už vymejšlí, co by tam mělo bejt, jak to zaplnit, využít....... no nevím---
S touhle myšlenkou jsem Cílka v slavnostních chvílích včerejška otravovat nechtěla....Aspon jsem ale řekla, že jsem se zprvu bála, jestli tam nebude stát nějakej billboard, že dneska lidi jsou schopný všeho , a že ten kus parku je jediná příroda, kterou behem pracovního dne projdu sem tam..
Aby si uvědomili,jak moc je příroda parku potřebná a nutná...