no nic, dneska ráno jsem konečně pochopila, jakej rozdíl je mezi kauzalitou u Kanta a Artura
Kant to má v těch čistejch rozvažovacích pojmech- teda drží se to u subjektu, ale je to v rámci toho rozvažování- netýká se to názoru (čas a prostor), což podle Schopenhauera neni možný, protože kauzalita se nutně vyskytuje u času a prostoru, spíš a čas a prostor s ní... to pak má rozpracovaný v tý disertační práci- řiká tomu Gesetz der Kausalität- jako že hmota je neustálý přeskupování nečeho a neni možný si hypoteticky představit nějakej začátek toho, takže kauzalita předchází rozvažování a shrnuje to pod tu větu o dostatečnym důvodu, což je jedna z těch čtyřech vět (zákon sporu atd.)- kterejm přisuzuje metalogickou pravdivost- ale furt nevim, co tim přesně myslí
toť moje syntéza
jo a poznámky od Artura- že Kantův důvod jevu je taková skrytá kauzalita- usuzování na věci o sobě, což si nemůže dovolit, prortože to má zustat v rozvažování a ne se dotýkat empirie