alespoň seš dokázala být k sobe úprimná. Nekterí lidi jsou opavdu v tom majstri. Dovedou druhé nenápadne pobídzet k prvnímu kroku, zatímco oni se porád mohou skrýt za to, že byli jen milý. Pak taky napríklad je otázne, či dotyčný neváha kvúli tomu, že sám zatím nemá vysporiadaný život a jkešte kopu problémov, není vo prirodzenej bežnej forme, a myslí si, že má ješte na víc. Jinak šťastný bývqají prý jen ti, co chcou žit prítomností. Takže když seš porád ješte dosť sebevedomá, nemusela by seš se báť prejaviť sympatie, vždyť kopu jinýcgh by nevím co dali za to být s Tebou. Když seš sama pred sebou dosť hodnotná, tak se mu jisto dokážeš dát jako odmena. No když máš v tom zmatek, a pochybuješ či Te chce, mnela by seš predem zistť či to není nejaký z tých typov zmrdov, který za každú cenu se delají jenom vzácnymi a nedostupnými, aby u druhých vybičovali túžbu. Jisto seš hodne múdra a prekukneš ho. A v prvním radese podívej na neho triezvo, proč Ti pripadá milý, né jen kvoli výzoru, povoláni, nesnaží se tak púsobit. Večšinou lidé jenž takový doopravdy jsou o sobe mluví špatne, a nezáleží jim aby jich videli jenom v dobrém svetle. Treba se na neho milo a úprimne usmej jak to k nemu cítiš, tak aby to aj on precítil a pak se rozradostnene jakože se nekam ponáhlaš rýchlo odvráť, jakže bežíš pryč, no a pak tak o 1,5 až dve sekundy, co ste se ješte na sobe smáli, se znova na neho podivej a uvidíš, či jeho úsmev odznieva pomaly jako úprimný, anebo okamžite a tady hodil na Tobe jen nacvičnou milou masku. Pak rekni či to vyšlo? Držím palce.