TEAPOD: Tyjo, huste srovnani ;o) Ale dik za feedbeck. Myslis, ze bys mohl byt jeste konkretnejsi?
Proc ti vadi Uuuuuuuuuu, pocit, kyčového klidu, romantismu, zamlžení a zdánlive nejasnosti? Co je na nich spatne? Take uplne netusim co si predstavit pod tou promyslenou praci s kompozici.
Samozrejme nevim, do jake miry se mi to ve vysledku povedlo, ale pokusim se vysvetlenim oc jsem se snazil odpovedet na to, proc tyto obrazky vznikly. Pokousel jsem se v nich podchytit takovou delikatni naladu, ktera me uz delsi cas laka, a ktere bych rad vytvoril nejakou vizualni stopu. Jeji vyznamne charakteristiky jsem tady o neco nize jiz zminoval. Les je pochopitelne zastresujici tema. A vlhkost je jeho specifikum. Les v tomto pojeti vnimam jako ekvivalent vody. Je chladny, stinny, objimajici. V jeho hlubinach se pohybuji obri nezretelne tvary. Cim hloubeji v nem clovek plave, tim vice se nori do priseri, svetla ubyva a barvi se do tyrkysovych odstinu. Mytiny jsou jako ostrovy. Jsou oazami v pousti lesa, kde clovek opet vyplave na hladinu a muze se osvezit douskem vzduchu pred dalsim putovanim.
Stejne jako se pisek presypa po dunach, tak les, obdobne jako voda, nema pevny tvar. Preleva se a misi. To co bylo tuhle tady, je onde nekde uplne jinde. Mozna v jinych souvislostech, mozna rozlozene do jinych uskupeni. Ve dne, kdy svetlo stale jeste rysuje z jeho sera tvary, je jeho prostor 'pouze' matouci. V noci v nem prostor zapomene na sva jmena.
Ta prochazka lesem, kterou zobrazuji na obrazcich se neodehrava pouze v klasickem smyslu. Kdyz jim venujete trochu pozornosti, bude brzy ocividne, ze nasledne vyjevy povstavaji z casti tech predeslych. Jenom jsou ruzne poroztacene. Proporcne pozmenene. Zrcadlene. Zmnozene. Prochazka totiz probiha i smerem napric tvary, ktere se sousledne promenuji, jak mezi nima rovina 'platna' prochazi dal. Prenaseji se tvarove a motivove akcenty. Promenuji se a cizeluji se. Upoutavaji pozornost na to, co bylo v predchozich obrazcich zmineno jenom letmo nebo v jine podobe.
To je z casti takovy muj konceptualni zert, z druhe strany je to vsak neco, co me primnelo udelat jich behem par dnu tolik, navzdory spouste jine prace, kterou jsem mel na starost. Bylo totiz nesmirne zabavne, kouknout do nejakeho rohu prave nakresleneho obrazku a rict si: 'Hmm...jak to asi vypada za timhle kmenem? V tamte rokli?' a pustit se tim smerem dal. Zjistit co je tam za mlhou, ktera by se dala krajet.
V reakci na Alistairovy vytky z minuleho mesice, jsem se postupne rozhodnul pojmout formu obrazku v mem nejoblibenejsim duchu. Doufal jsem ve sdelnost pocitovosti. Tomu je imho zatim nejblize obrazek les9. Pokud neco, pak je to forma s vyznamnejsi inspiraci klasickym romantismem konce devatenacteho stoleti, ktery osobne vnimam jako obecny vrchol toho, ceho nase kultura v oblasti umeni dosahla. Nehlede na to, ze je mi pomerne sympaticka urcita teze, jez ma za to, ze princip romantismu je jednim ze dvou jedinych maximalne smysluplnych pristupu k cemukoliv. Proto je v obrazcich pritomna dynamika svetla a stinu, eerie pocit, romanticky vztah ke tvarum divoke prirody. Vsudypritomna mlha, je samozrejme take naprosto zasadni motiv. Plni ulohu dveri mezi jednotlivymi misty. Mlha stira pevne kontury, vnasi nejistotu mezi konkretni tvary. Otevira okamzik chvili, kdy neni jasne, zda-li to v mlze jsou kmeny stromu, nebo siluety stojicich postav. Nebo neceho uplne jineho, atd.
Osobne jsem celou serii nadsen. Uz pro to, jak jsem se bavil pri jeji tvorbe. Hlavni rozdil, ve ktery doufam, mezi tim co jsem nakreslil a obrazky, ktere jsi uvedl, je nutkani prijit na to, co je to za mista, na ktera vedou promenujici se podoby lesa. Cim sou typicka. S jakymi jinymi misty sousedi. Kam se z nich da jit dal. Bohuzel zatim nejsem schopen nejake smysluplně objektivni reflexe ohledne toho, do jake miry skutecne mohou indukovat tuhle naladu. Doufam, ze alespon trochu ano.
Pokusim se obrazku vytvorit jeste nekolik (minimalne jeden je jiz skoro dokresleny), nebot prave v serii, mnozstvi a spolecnem srovnani imho pusobi nejlepe.