Nedávno jsem na návštěvě u Jana Kozáka vyslechl jeho bezva přednášku srovnávající ódinovské iniciační mýty. Studenti mu kreslili schematické variace více či méně inspirované některými z nich. Rozhodl jsem se to také zkusit a nakreslit variaci vlastní.
Vybral jsem si známý příběh, ve kterém Ódin získává magické runy a to tak, že se pověsí na Yggdrasil, propíchne kopím a obětuje se. Figura této oběti je mimo jiné zajímavá tím, že se Ódinovi při tomto aktu podaří vyčerpat všechny tři možné pozice, které v rámci obětování lze zaujmout. Je tak zároveň obětujícím, obětovaným i tím, komu je obětováno. Obzvláště v případě vrcholových božstev jde vskutku o vypečený trik. V této variaci jsem nahradil strom vodní plochou, zlámanou do dvou stran se větvícími hřbety vln. Akt jako takový jsem se pokusil posunout z roviny oběti do roviny konání.
