MYKO: Jasne :o)
CORNHOLIO: Dekuji, moc si Tveho uznani vazim. Dekuji take za Tvuj nazor, rozumim mu a beru v potaz. Co se tyce te ornamentality jsem ale trochu jineho pohledu. Pokusim se ve zkratce vysvetlit.
To, ze jazyk nevedomi je bezpochyby dramaticky odlisny od jazyka vedome casti psyche neznamena, ze se jeho obsahy nutne museji vzpirat popisu. Je evidentni, ze v nem existuji rozlisene vyznamy a ze funguji v ramci komplexni site vzajemnych vtahu a dynamik. Z praktickeho hlediska existuje rada zpusobu jak s nimi nakladat napriklad symbolickou atributaci, poetickym metaforickym vztahovanim nebo pomoci primarnich konceptu, ktere tvori zakladni vrstvu mechanismu rozlisovani. Ta se odehrava na poli topologii, kontinuit, diferenci, rytmu, expanzi atd.
Mam za to, ze adekvatem toho posledniho pristupu je ve vytvarne tvorbe fenomen ornamentu a myslim, ze neni nahodou, ze byl v umeni akcentovan prave na prelomu 19 a 20 stoleti ve smerech obracejici se ke korenum narodni identity ve folklornim odkazu. Zatimco u nas byla vyraznym nositelem Secese v anglii slo o hnuti Arts and Crafts. Mimochodem v ilustraci k prvni knize uvadim primy odkaz na jeho vudci postavu Williama Morrise, skrze typologii architektury anglickeho domu, kterou v te dobe vytvoril. Morris krome extenzivniho badani na poli dekorativniho ornamentu se venoval i mytologii a napsal radu del jako Wood Beyond the World ci The Story of the Glittering Plain a dalsi, ktera sam ilustroval, a o kterych se domnivam, ze je Holdstock mel nactene, nebot je (nebo jejich zdrojove legendy) ve svych knihach cituje. Dalsimi soucasniky, kteri ilustrovali podobny typ literatury byli treba Sidney Sime, ktery ilustroval lorda Dunsanyho, Aubrey Beardsley, ktery ilustroval Malloryho Artuse, Kay Nielsen nebo Arthur Rackham, ktery ilustroval Wagnerova Siegfrieda. Pri rozhodovani o pouzite forme jsem se snazil jit ve slepejich techto svych velkych vzoru a myslim, ze ma volba byla v tomto ohledu opodstatnena.