"Nataša"
Podívala se do zrcadla a zahlédla světlo. Nevěděla zda to byl jen záblesk světla z některého z projíždějících automobilů, ale bylo to světlo, jaké viděla při své první cestě na Marsovskou domovinu. Narodila se tam, ale cestu na Zemi zažila jen jedinkrát. A nechtěla by ji jen tak opakovat. Odstěhovala se již před lety, několik málo let poté co četla na nějakém internetovém kanále diskusi několika abstraktních fyziků. Předvídali do budoucna „implantaci“ odposlechového zařízení do každého telefonu – tedy i domu, kapsy, tašky, auta…Tehdy si ani ona, ani nikdo jiný neuvědomoval jak blízko jsou pravdě. Sama Nataša ale měla tou dobou již malého „špiona“ i ve své kapse. O pár týdnů začaly problémy nejen jí, ale všem lidem co se na Mars odstěhovali i se svými rodinami, včetně těch co se tam již narodili.
Vláda dosáhla toho, co chtěla – získala dokonalou kontrolu nad informacemi, tedy nade vším. Jakékoliv myšlenky individualismu v podnikání nebo ve společnosti byly zakázány. A lidé se báli. Telefony byly povinné již dlouho, bez něj by nikdo nemohl projít jedinými dveřmi – pro Natašu to byl pocit jako by jí někdo odposlouchával přímo ústa. Změnilo ji to, ale sama nevěděla jak.
Od chvíle co byli zatčeni její rodiče si pamatuje už jen cestu na Zemi. Tu krutou cestu v omámení smyslů i těla, ty chvíle co nedokázala pochopit. Přímo z bytu ji vytrhl odporný sen, fyzicky i psychicky nepopsatelně bolestivé cesty. A záblesky. Přesně ty, které nyní vidí v zrcadle…a nenechají ji jen tak odejít od zrcadla a dělat svou všední práci, práci kterou tak podivně snadno nalezla…Zůstává stát u zrcadla, opře se o protilehlou zeď a zapálí si cigaretu. Přemýšlí a cítí se, jakoby si nemohla vzpomenout na něco co má již skoro na jazyku…Díky zábleskům si vzpomněla, připomněli jí světla IW vln, světla o kterých vyprávěly jen nevěrohodné příspěvky kdesi na internetu. Zjistila vše z těch pár záblesků, na Marsu se zřejmě děje něco co je potřeba skrýt.Po týdnu viděla v televizi záběry z údajného výzkumu družice na Marsu, která objevila jen písek a kameny. „Na Marsu život není…“ říkali…Nataša uhasila cigaretu. O 5 minut později ji nalezli o 15 pater níže, na chladném betonu před obchodem s květinami – měla vytrhané všechny vlasy.