TABBY: Z Wikipedie
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nanotechnologie :
Rizika
Vědecké práce ukazují i na vážná zdravotní a ekologická rizika nanotechnologií. Skupina švýcarských vědců uvedla, že nanočástice snadno pronikají do lidského těla, jsou biologicky aktivnější než větší částice, mají větší měrný povrch a schopnost dlouhodobě přetrvávat v životním prostředí a hromadit se tam.
Přestává být rozhodující chemické složení, ale rozhoduje spíše fyzická velikost a tvar. Například uhlík pak má podobné zdravotní důsledky jako křemičitany.
Riziky nanomateriálů se zabývá nanotoxikologie. Problémem je, že v malých rozměrech (změně reakční plochy ku objemu částic) dochází ke změnám vlastností látek (reakční rychlosti atp.), takže se i látky normálně neškodné stávají nebezpečnými (jako například azbest). Navíc drtivá většina veřejnosti rizika nanotechnologií podceňuje, a také proto se více volá po zavedení testování a po regulaci.
Americký výzkum ukázal, že nanočástice stříbra o průměru 30 nanometrů a menší se ukládají v tkáních vyvíjejících se embryí ryb a mohou vyvolat závažné malformace včetně krevních výronů do hlavy a otoků, které vedou k úhynu rybích larev.
Americký výzkum ukázal při testu na ředkvičkách, že po vystavení nanočásticím oxidu měďnatého bylo vyvoláno dvakrát více lézí DNA než u rostlin vystavených větším částicím. Také buněčný příjem mědi z nanočástic byl výrazně větší než u větších částic.
Nanočástice se také používají jako antibiotikum. Ovšem je zde riziko genotoxicity.