KVIIIK: Ale no tak, ty sis v devadesátých letech nehrál na želvy ninja? A máš pocit, že jsme jenom kopírovaly už hotový příběh?
Nebo jste si nikdy nehráli na Robina Hooda či Viléma Tella?
Chvíli jsem koukal na seriál Chima - a sice je na povrchu velmi násilný, ale je tam výchovný podtext. Stejně tak želvy ninja - ty byly dokonce na svou dobu velmi feministické, když se z April stávala neohrožená... no, těžko říct co, protože byla vždý víc bulvární než investigativní novinářka, ale koukal jsem, že nakonec ji naučili i bojovat s katanou.
Nehodlám popírat, že je v současné době mnohem víc předpřipravených příběhů a settingů, dokonce ani to, že díky nadužívání těchto variant může krnět představivost - ale zase bych to nedémonizoval. Tématické řady jsou jako předpřipravené světy v RPG - nemusíš strávit týdny vymýšlením světa a můžeš se vrhnout rovnou do vlastních dobrodružství.
Ale není tu nic, co by Tě k tomu nutilo a řekl bych že už mnohokrát zmiňované City nabízí mnohem víc příležitostí k tvorbě vlastního světa. Dokonce jeden čas byly fantasy motivy v hradech - což rozšiřuje možnosti...
Tak mě napadá - LEGO na svém Ideas blogu přímo vyzývá k nápadům postaveným na zelené louce a nepřímo naznačují, že různá seriálová diorámata a televizní světy jsou sice dobře prodejné, ale chtěli by víc kreativních setů - pojďme něco vymyslet:-)