Tabulka prvků se rozrostla o prvek pojmenovaný po Koperníkovi

Prvek s protonovým číslem 122 je přibližně 277krát těžší než vodík a jde o nejtěžší prvek uznaný Mezinárodní unií pro čistou a aplikovanou chemii (IUPAC).
Prvek vyvinuli němečtí vědci ze Společnosti pro těžké ionty (GSI) v Darmstadtu, kterým se podařilo jej oddělit v urychlovači částic po kolizích mezi atomy zinku a olova. Ty obsahují 30 a 82 protonů a výsledný prvek proto nese součet jejich protonových čísel.
Copernicium tak s označením Cn rozšíří periodickou tabulku sestavenou původně ruským chemikem Dmitrijem Mendělejevem. Od roku 1981 jde o šestý prvek, který se vědcům z GSI podařilo izolovat. Do tabulky již nim přibylo Bohrium, Hassium, Meitnerium, Darmstadtium a Roentgenium.

Objev byl oficiálně uznán v červnu minulého roku a uživatelé internetu mohli navrhnout jeho jméno pomocí internetových stránek serveru BBC. Němečtí vědci nakonec pojmenovali prvek po polském astronomovi a IUPAC jej oficiálně uznala 19. února, v den 537. výročí Koperníkova narození.

Uplynulo 80 let od objevení Pluta

Uplynulo 80 let od objevení Pluta a jeho zařazení mezi planety sluneční soustavy. Po šestasedmdesáti letech, kdy byla na astronomickém kongresu v Praze přijata nová definice planety, byl Pluto ze seznamu planet vyškrtnut a zařazen do nové skupiny trpasličích planet. Někdy se také hovoří o skupině plutoidů, tedy vesmírných těles podobných Plutu.

Trpasličí planeta je nebeské těleso, které má dostatečnou hmotnost, aby jeho vlastní gravitace překonala vnitřní síly pevného tělesa, takže dosáhne přibližně tvaru koule, obíhá okolo Slunce a není dominantní ve své zóně. Oběžná dráha Pluta je v komensurabilitě 3:2 s Neptunem, stejně jako dráhy některých dalších TNO, tzv. plutín. Díky značné excentricitě se na dvacet let během každého oběhu dostane Pluto blíže k Slunci než Neptun. Právě v roce 1999 se Pluto po dvaceti letech dostalo opět dále od Slunce než je Neptun.

Pluto byl objeven 18. února 1930 americkým astronomem Clydem Tombaughem na Lowellově observatoři v Arizoně. Objev oznámil 2. března. Nízká průměrná hmotnost nasvědčuje tomu, že je planeta složena zhruba ze 70 procent hornin a 30 procent ledu. Má tři přirozené satelity, tedy měsíce, pojmenované: Charon, Nix a Hydra. Po vyškrtnutí ze seznamu planet dostal katalogové číslo 134.340 v seznamu planetek.

Vzhledem ke značné vzdálenosti od Země a malým rozměrům byly ještě 60 let po objevu Pluta znalosti o něm jen omezené. Podařilo se to napravit až v 90. letech zejména díky vypuštění Hubbleova vesmírného dalekohledu, který pořídil snímky Pluta a kdy se zkoumala jeho atmosféra. Velmi řídká atmosféra Pluta (skoro miliónkrát řidší než pozemská) se skládá nejméně z 98 % dusíku N2, doprovázeného stopami metanu CH4 (max. 0,3 %) a oxidu uhelnatého, Hustota a tedy i tlak této atmosféry silně kolísá v závislosti na okamžité vzdálenosti Pluta od Slunce.

K Plutu 19. ledna 2006 odstartovala sonda New Horizons, vůbec první sonda určená k jeho průzkumu. Dorazit by k němu měla v roce 2015.

Vyškrtnutím Pluta ze seznamu planet sluneční soustavy vznikl v USA neologismus zplutovat. Slovo zplutovat nebo zplutovaný (anglicky to be plutoed) bylo v USA lednu 2007 vyhlášeno slovem roku 2006. Význam slova je degradovat či znehodnotit někoho nebo něco, obvykle bez příčiny nebo vlastního zavinění. Bylo inspirováno osudem bývalé planety Pluto.

zdroj: kombinace clanku na http://ceskenoviny.cz a http://cs.wikipedia.org

NEJSILNĚJŠÍ ZEMĚTŘESENÍ
(síla v Richterově škále)

1960: Chile, 9,5
2004: Sumatra, 9,3
1964: Aljaška, 9,2
1952: Kamčatka, 9,0
1700: západ Severní Ameriky, cca 9
1906: Kolumbie a Ekvádor, 8,8
1965: Aljaška, 8,7
1833: Sumatra, 8,8-9,2
2010: Chile, 8,8
1755: Lisabon, asi 8,7

zdroj idnes.cz

ČASOVÁNÍ NA OLYMPIÁDĚ
Přelomové okamžiky v měření času na olympijských hrách - od mechanických stopek po RFID a laser.

1896, Athény - první moderní olympijské hry, použity mechanické stopky s přesností cca na pětinu vteřiny
1912, Stockholm - cílová fotografie pro posouzení těsných běžeckých závodů
1920, Antverpy, Paříž, Amsterdam - stopky poprvé měří na setinu vteřiny
1932, Los Angeles - Kirbyho kamera zabírá současně cílové pole i čas a umožňuje tak nejen rozhodnout, kdo doběhl první, ale i velmi přesně změřit běžcův čas. Omega je poprvé oficiálním časoměřičem olympijských her, na místě má kromě techniků i hodináře.
1948, Svatý Mořic - štěrbinová kamera pro vysokorychlostní cílovou fotografii
1952, Helsinky - Omega si vysloužila Kříž za zásluhy od Olympijského výboru za řešení spojující digitální ("quartz") stopky a vysokorychlostní kameru s přesností na setinu vteřiny
1964, Tokyo - čas závodníků je poprvé v živém přenosu zobrazován i v televizním přenosu, a Seiko, které se v roce 1964 stalo oficiálním olympijským časoměřičem poprvé, propojilo startovací pistoli se stopkami
1968, Mexico City - plavecké dráhy jsou vybaveny dotekovými čidly pro přesné měření časů
1972, Mnichov - u sprintu se bere v úvahu reakční čas běžců, pokud se rozeběhnou dříve, než cca desetinu vteřiny po výstřelu, start se opakuje. (Chcete si změřit svůj přibližný reakční čas?)
1976, Montreal - velké tabule ukazují divákům výsledky v reálném čase
1992, Albertville - digitální cílové foto s integrovaným časovým razítkem umožňuje okamžitou kontrolu výsledků
1996, Atlanta - cyklisté a maratonští běžci sledování pomocí rádiových vysílačů
2002, Salt Lake City - u zimních sportů (například sáně) je místo na sníh náchylných laserů použito infračervené záření. Běžkaři jsou v reálném čase sledování pomocí RFID čipů
2004, Athény - cílová rovinka je snímána rychlostí tisíc snímků za sekundu

zdroj idnes

Ardi - nejstarší předchůdce člověka


tento článek je pokračováním tohoto: [ ELIDOR @ Kalendarium - zajímavé události a výročí - bez ohledu na datum ]

Po několikaletých výzkumech a dlouhém skládání představili vědci kostru nejstaršího předchůdce člověka. Pochází z druhu Ardipithecus ramidus a našla se v etiopské oblasti Afarského zlomu. Vědci ji pojmenovali Ardi. Naší pra pra pramáti je 4,4 milionu let.


Poměrně zachovalou kostru vědci důvěrně pojmenovali podle latinského označení druhu, tedy Ardi. Kromě ní se jim na místě zhruba 200 kilometrů vzdáleném od etiopské metropole Addis Abeba povedlo najít i další kosti asi pětatřiceti jedinců téhož druhu.

Kostru Ardi tým téměř padesáti odborníků z několika zemí světa skládal dlouhá léta. Vědcům se podařilo poskládat lebku se zuby, ruce, dlaně, pánev, nohy i chodidla.

Ardi má malou lebku a drobné špičáky, z čehož si vědci dovozují, že šlo o ženu. Měřila asi 120 centimetrů a vážila kolem 50 kilogramů. Podle tvaru pánve se Ardi na zemi dokázala postavit k vzpřímené chůzi, podle primitivní pozice palce ke zbytku končetiny ale vědci usuzují, že na stromech dokázala lézt a skákat.

Živila se rostlinami, houbami, plody a malými živočichy včetně obratlovců.

Ardi svým vzhledem odborníky překvapila. Čekali, že se bude podobat spíše šimpanzi, u ardipitheků se to však nepotvrdilo. Vyvíjela se souběžně s předky opic, ale biologicky se od nich lišila. K dlouho hledanému společnému předku primátů i člověka má podle odborníků nejblíže.

Lucy už není nejstarší předkyní, Ardi ji trumfla
Ardi se tak stala slavnějším objevem než fosílie hominida Lucy, kterou vědci našli v Etiopii v roce 1974. Téměř kompletní kostra pochází z období před 3,2 až 3,6 milionu let.

Lucy se řadí k druhu Australopithecus afarensis, jehož zástupci už dokázali podle vědců stát vzpřímeně a chodit po dvou. Otázkou ale je, zda se současně ještě uměli obratně pohybovat v korunách stromů jako opice. Ztráta této schopnosti by naznačovala krok k lidské existenci. Mozek Ardi je zároveň menší než mozek Lucy.



vice o Lucy: http://zpravy.idnes.cz/kostra-hominida-lucy-vyrazila-na-turne-po-usa-fo1-/zpr_archiv.asp?c=A070807_102158_zajimavosti_tha

http://zpravy.idnes.cz/vedci-predstavili-nejstarsiho-predchudce-cloveka-jmenuje-se-ardi-pyw-/vedatech.asp?c=A091223_143040_vedatech_taj

Prezident na slavnostním večeru ve Vladislavském sále udělil či propůjčil celkem 23 státních vyznamenání.

Řád Bílého lva I. třídy vojenské skupiny in memoriam
Otakar Černý se jako příslušník britského bombardovacího letectva účastnil řady bojových akcí za 2. světové války. Byl dvakrát sestřelen, dvakrát uprchl z německého zajetí a před trestem smrti, k němuž byl nacisty odsouzen, jej zachránil konec války. Po návratu do vlasti byl v roce 1948 odsouzen v procesu se západními letci k těžkému žaláři. Odtud se mu o rok později podařilo uprchnout do Velké Británie.

Řád Bílého lva III. třídy vojenské skupiny
Imrich Gablech bojoval za války jako letec v Polsku, po jeho porážce prošel stalinskými tábory v Sovětském svazu a v roce 1942 se mu podařilo dostat do Velké Británie, kde bojoval v řadách RAF.

Řád T.G. Masaryka I. třídy
Anděla Dvořáková je významnou představitelkou českých odbojových organizací, v jejichž řadách aktivně působí již od roku 1946. Od roku 2001 je předsedkyní Českého svazu bojovníků za svobodu.

Řád T.G. Masaryka II. třídy
František Šedivý se v době okupace aktivně účastnil protinacistického odboje. Po únoru 1948 se zapojil do boje proti nové totalitě vydáváním a šířením letáků, organizováním ilegálních skupin a útěků za hranice. V roce 1952 byl zatčen a odsouzen na 14 let. Dlouhá léta strávil v jáchymovských dolech.

Řád T. G. Masaryka III. třídy
Josefína Napravilová, účastnice pražského květnového povstání, si získala po válce zásluhy, obdiv a uznání svým neúnavným úsilím vyhledat české děti, zavlečené nacisty po celé Evropě. Podařilo se jí vypátrat 40 dětí, mezi nimi i děti z vypálených Lidic.
Josef Veselý byl komunistickým režimem pronásledován znemožněním studia teologie, vojenskou službou u pomocných technických praporů a nakonec několikaletým nezákonným vězněním za podvracení republiky. Knězem byl vysvěcen v roce 1970.

Řád T.G. Masaryka IV. třídy
Pavel Žák byl komunistickým režimem po únoru 1948 vyloučen z vysoké školy. Za organizování ilegální studentské organizace byl o rok později zatčen a odsouzen na 16 let vězení.

Medaile Za hrdinství in memoriam
Boleslav Staněk byl velitelem dobrovolných hasičů v obci Vlčice na Jesenicku. V červnu letošního roku při rozsáhlých povodních se obětavě podílel na záchraně osob a majetku v postižené oblasti. Dne 26. června byl v noci při záchranářské akci jednotky dobrovolných hasičů, které velel, zasažen povodňovou vlnou a tragicky zahynul.

Medaile Za zásluhy I. stupně
Karel Gott je legendou české populární hudby. Za více než 40 let své umělecké dráhy dosáhl zcela výjimečné a stálé popularity v naší zemi i za jejími hranicemi. Celkem 34krát zvítězil v soutěži o Zlatého slavíka a získal mnoho hudebních cen u nás i v zahraničí. ´
Helga Hošková – Weissová patří k obětem nacistické genocidy židů. Jako dítě přežila věznění v táborech Terezín, Mauthausen a Osvětim. Její zachráněné dětské kresby z Terezína si získaly mezinárodní ohlas.
Eva Pilarová je vynikající česká zpěvačka populární hudby a jazzu. Od 60. let patří k nejoblíbenějším osobnostem české hudební scény.

Medaile Za zásluhy II. stupně
Michael Aschermann je přední český kardiolog, průkopník moderních vyšetřovacích a léčebných metod ve svém oboru, autor rozsáhlého vědeckého díla a pedagog.
Vladimír Bartoš je významný český lékař, internista a diabetolog. Ve své dlouholeté odborné a vědecké praxi se zaměřuje na funkci a choroby slinivky břišní.
Zdeněk Ceplecha je významný český astronom, jehož celoživotní dílo přispělo k tomu, že v tomto oboru je česká věda na světové úrovni. Věnoval se především studiu meteoritů.
Květuše Hyršlová je vynikající česká germanistka, literární historička a kritička. Zabývá se novodobou německou literaturou a česko-německými kulturními vztahy ve 20. století.
Zdeněk Kovařík, za druhé světové války aktivní účastník odboje, se po osvobození podílel na obnově skautských organizací. Po únoru 1948 se jako jejich aktivní člen zapojil do ilegální činnosti. Organizoval útěky za hranice. V r. 1951 byl zatčen a odsouzen k 20-ti letům těžkého žaláře.
Jiří Krupička je vynikající český geolog, spisovatel a vlastenec. Ve vykonstruovaném procesu byl v r. 1950 odsouzen na 16 let vězení. Propuštěn byl v roce 1960.
Petr Mandl patří mezi přední světové matematiky. Jeho oborem je především teorie pravděpodobnosti. Významně se zasloužil jako vědec a pedagog o rozvoj pojistné a finanční matematiky u nás.
Josef Musil je jedním z nejúspěšnějších volejbalistů naší i světové historie. V letech 1952 – 68 byl vynikajícím reprezentantem, mnohonásobným mistrem republiky, dvojnásobným mistrem světa a Evropy a držitelem dvou olympijských medailí.
Miloslav Nerad se po nástupu komunistického režimu podílel na organizování ilegálních skupin a aktivním protikomunistickém odboji. Po emigraci do SRN se napojil na zpravodajskou skupinu generála Moravce. V roce 1951 se vrátil do Československa. Krátce na to byl zatčen a odsouzen.
Václav Smetana je přední český lékař – ortoped, který si získal uznání i jako organizátor sportu zdravotně postižených. Podílel se také na založení Mezinárodního paralympijského výboru a paralympijského hnutí.
Ivan Steiger je světově proslulý český kreslíř a karikaturista, filmový režisér, producent a spisovatel.
Josef Váňa celý svůj život zasvětil dostihovým koním jako jezdec, trenér a chovatel. Závodí od roku 1979 a za svou kariéru absolvoval více než 600 překážkových dostihů. Je šestinásobným vítězem Velké Pardubické.

Když Čechoslováci dobyli před pětadvaceti lety Everest, kopali hrob
Byl to tehdy sladkohořký primát, zakončený obrovskou lidskou tragédii. "Nejprve přišla absolutní radost. A po několika hodinách absolutní smutek," vzpomínal František Kele, tehdy vedoucí expedice. Ve čtvrtek tomu bude 25 let, co českoslovenští horolezci poprvé dobyli Mount Everest.

15. října 1984 stanuli na vrcholu Zoltán Demján, Jozef Psotka a nepálský Šerpa Ang Rita. Všichni bez kyslíku, po vzoru Reinholda Messnera.

"Bylo pozdní odpoledne, když nás čekala cesta dolů. Navíc jsme měli jen jednu čelní svítilnu," vyprávěl Demján. Psotka ho poslal napřed, ať připraví tábor v Jižním sedle. Ten však Demján nenašel, došel až do 2. tábora. Ang Rita jej později následoval.

"Pan Psotka je velký, odvážný horolezec. Chtěl přenocovat nahoře, připravil jsem mu bivak. Já na přenocování neměl energii," tvrdil Ang Rita po sestupu na základnu.
Druhý den ráno se Psotka při sestupu zřítil do Západního kotle. Pro ostatní zůstával nezvěstný. Kele vyslal z 5. tábora Jozefa Justa s pokynem: "Půjdeš po stopách a najdeš Juzka (Psotku)." Potom se Just ozval: "Našel jsem ho. Je mrtvý. Co mám dělat?" Vyhloubili hrob ve sněhu a ledu.

"Juzek Psotka psychicky skončil na vrcholu. Jenže tam cesta nekončí. Vrchol je teprve poločas," připomínal Demján. Kele s odstupem let soudil: "Tým se neměl rozdělit. Možná, že kdyby zůstali spolu, nestalo by se to. Ale to jsou dohady."

Expedici na Everest tehdy uspořádali natruc. Od ČSTV souhlas nezískali, výpravu tedy vyslala Slovenská akademie věd. "Úředníci z ČSTV nám proto házeli klacky pod nohy."

Výpravu tvořilo 25 členů, většinou Slováků. Z Čech se zúčastnili jen Miloslav Neumann a Zdeněk Brabec. Celá akce přišla na dva miliony korun.

Josef Psotka se stal první, ale zdaleka ne poslední obětí, kterou si Everest vybral z řad Čechů a Slováků. Už o čtyři roky později skončila tragicky i pouť Jaroslava Jaška, Petera Božíka, Dušana Becíka a Jozefa Justa, výkvětu slovenských horolezců.

Také oni zahynuli při sestupu z vrcholu...


MOUNT EVEREST: CO O NĚM MOŽNÁ NEVÍTE
Další názvy
Sagarmatha (nepálsky = Tvář nebes), Ču-mu-lang-ma (tibetsky = Matka hor). Anglické jméno Everest mu dal Brit Andrew Waugh, zeměměřič pro Indii.

Prvovýstup
29. května 1953. Novozélanďan Edmund Hillary a nepálský Šerpa Tenzing Norgay. (Existují však i spekulace, že prvním na vrcholu byl George Mallory v roce 1924, který při pokusu zahynul.)

První žena na vrcholu
16. května 1975. Japonka Junko Tabeiová klasickou jižní cestou.

První výstup bez umělého kyslíku
8. května 1978. Reinhold Messner s Peterem Habelerem. Dva roky nato předvedl Messner první kompletní sólovýstup.

První výstup v zimě
7. února 1980. Polští horolezci Leszek Cichy a Krzysztof Wielicki. Čelili mrazu -40 stupňů a vichřici.

Nejtragičtější chvíle na hoře
10. – 11. května 1996. Ve vrcholové části zemřelo při bouři osm lidí, z toho tři horští vůdci.

První československý výstup
15. října 1984. Slováci Zoltán Demján s Josefem Psotkou. Psotka pak při sestupu z Jižního sedla zahynul.
zdroj: www.idnes.cz

v klubu věnovaném válečné historii byl odkaz pod článkem .. a přestože jsou fotky více než výmluvné, pár slov neuškodí, ...

Operace Overlord
Krycí jméno : Operace Overlord, pláže situované severním směrem k Britským ostrovům, na kterých se spojenci vylodili, dostaly krycí jména, znějící (od západu k východu): Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword. První dvě pláže tvořily sektor americké 1. armády, zbývající tři patřily do britského sektoru 2. armády (Juno byla kanadská).
Německé jednotky byly posléze zatlačeny od pláží a přinuceny k ústupu směrem na jih a východ. Veliká část z nich však byla zničena, a to buďto díky nepřetržitým útokům spojeneckého letectva, nebo díky Hitlerově sveřeposti (jednotky nedostaly zavčas povolení k ústupu).
Největší boje probíhaly na pláži s krycím jménem Omaha v operačním pásmu 1. americké armády generálporučíka Omara Bradleyho, kde byly velmi strmé břehy a pláž byla velmi dobře kryta křížovou palbou z mnoha kulometů a děl. I přes značné ztráty a počáteční chaos ve velení invazních vojsk byla i tato pláž večer 6. června zajištěna a dobyta.

tolik fakta a nyní pár němých svědků ...
GALERIE

(spise usmevne, nez informacne hodnotne)

Americká armáda v 18. stol, měla provést invazi na britské ostrovy

Britské ostrovy dobýval Julius Caesar i Adolf Hitler a nebyli sami. Množství pokusů většinou skončilo neúspěchem a všechny byly dopodrobna popsány a rozebrány. O jednom se však podle listu The Times dosud nevědělo: francouzský generál v 18. století plánoval invazi na ostrovy s americkou armádou.

Mělo jít o nečekaný vpád do týla Britů zaměstnaných v Americe boji ve válce za nezávislost. Plán sepsal velitel Cherbourgu Charles-François Dumouriez, jenž autorem jmenuje generála Barthélemyho Scherera, který krátce zastával post ministra války. Plán zmiňoval nasazení 10 000 Američanů při útoku a jejich vylodění v Irsku.

Brity mělo navíc překvapit asi 500 severoamerických domorodců. "Nelze si představit tu hrůzu, která by Brity jímala, jakmile by je zahlédli," zmínil dokument, který spolu s knihami, mezi nimiž byl nalezen, nabídne příští týden k prodeji londýnská aukční síň Bonhams. Plán navrhoval, aby se vojáci z Bostonu v případě, že se nepovede shromáždit tolik domorodců, nalíčili, aby vypadali jako oni.

Kromě toho plán jmenoval s kolika jednotkami by zřejmě Britové byli schopni odpovědět a zabýval se množstvím lodí, koní, techniky a materiálu, kterých by bylo potřeba.

Není známo, jak Američané plán přijali, pakliže se o něm vůbec dozvěděli, uvedl britský deník. V roce 1779 se Francouzi společně se Španěly pokusili o invazi na ostrov Isle of Wight při jižním pobřeží Anglie, ale neuspěli. O dvacet let později francouzské jednotky přistály u velšských břehů. Po prvních střetech s místními však vojáci hromadně dezertovali a zbytek invazních sil se po dvou dnech vzdal. Britové událost nazývají poslední invazí do Británie.

Třicet let od první mírové dohody na Blízkém východě


Od vzniku Izraele v roce 1948 byl židovský stát ve válečném stavu se všemi sousedními arabskými státy více než 30 let. Pak ale byla 26. března 1979 v USA podepsána mírová smlouva mezi Egyptem a Izraelem a první mír na Blízkém východě byl na světě. Další mírové dohody poté Izrael uzavřel až v 90. letech s Palestinci a Jordánskem, na celkový mír v oblasti se ale stále čeká.

Izraelsko-egyptská dohoda, která byla vypracována v americkém Camp Davidu v roce 1978, pootevřela dveře nadějím na možné trvalé mírové uspořádání v oblasti. I po 30 letech jsou vzájemné vztahy ale dosti chladné a často se uvádí, že mezi Izraelem a Egyptem panuje "studený mír".

A to i přesto, že dohodu tehdy v Egyptě schvalovala podle historiků velká většina obyvatel, což ovšem neplatí stále. V době izraelsko-libanonského konfliktu v létě 2006 vidělo Izrael v jednom průzkumu na 92 procent Egypťanů jako nepřátelský stát. V Izraeli dohodu z Camp Davidu schvaluje stabilně na 80 procent obyvatel.

Jaká byla cesta k dohodě? Ve druhé polovině 70. let, uprostřed studené války mezi Západem a komunistickým blokem, po ropném šoku v roce 1973 a čtyřech velkých válkách na Blízkém východě se zdálo, že Západem podporovaný Izrael i arabské státy, kterým stranil Sovětský svaz, k sobě cestu naleznou jen těžko. Pak ovšem přišla překvapivá cesta egyptského prezidenta Anvara Sadata v listopadu 1977 do Jeruzaléma, která vedla k podpisu mírové smlouvy, jež byla podle historika Paula Johnsona "jedním z mála konstruktivních činů onoho neutěšeného desetiletí".

Nástupce vlivného Gamála Abdan Násira udělal v arabském světě, který chtěl téměř svorně "zahnat Židy do moře", bezprecedentní krok. Ignoroval "tři ne" z konference Ligy arabských států (LAS) v srpnu 1967 (dva měsíce po porážce arabských armád Izraelem v tzv. šestidenní válce) v Chartúmu, která stanovila: žádný mír, žádné rozhovory, žádné uznání Izraele.

Po Sadatově návštěvě "jámy lvové" a projevu v izraelském Knesetu (parlamentu) a reciproční návštěvě premiéra židovského státu Menachema Begina v Egyptě v prosinci 1977 začaly tajuplné přípravy na mírová jednání. Při nich například izraelský šéf diplomacie Moše Dajan odletěl na setkání se svým egyptským kolegou Muhammadem Ibráhímem Kamálem zamaskován v paruce, slaměném klobouku a slunečních brýlích.

Bouřlivé rozhovory v Camp Davidu, horském sídle amerického prezidenta Jamese Cartera ve státě Maryland, trvaly od 5. do 17. září 1978. Při nich střídavě izraelská a egyptská strana hrozily, že sbalí kufry, a prezident Carter pendloval mezi domy obou delegací. Po 13 dnech bylo hotovo: Izrael vyklidí Sinaj a Egypt uzná Izrael. Smlouva byl pak podepsána před Bílým domem v březnu 1979.

V Camp Davidu byly dohodnuty dvě smlouvy: zásady pro dosažení míru na Blízkém východě a zásady pro uzavření mírové smlouvy mezi Izraelem a Egyptem, ale ve Washingtonu byla podepsána jen ta druhá - izraelsko-egyptská separátní mírová smlouva.

Ta obsahovala ukončení třicetiletého válečného stavu, odsun Izraele ze Sinaje, uznání vzájemné hranice za neporušitelnou a vzájemné uznání a navázání diplomatických a hospodářských styků. Smlouva též upravovala volný průjezd izraelských lodí Suezským průplavem a uznání Tíránské úžiny a Akabského zálivu za mezinárodní vodní cesty. Diplomatické styky byly navázány v únoru 1980 a Izrael stáhl své vojenské jednotky ze Sinaje 25. dubna 1982. První smlouva, která řešila zejména palestinský problém, nakonec v platnost nevešla kvůli neústupnosti Begina a izraelské pravice.

Sadat se cítil - i přes udělení Nobelovy ceny za mír společně s Beginem v roce 1978 - zostuzen a rozčarován. Jeho země si vysloužila od arabského světa jen slova pohrdání a zrady, byla vyloučena z LAS (vrátila se až v květnu 1989) a většina arabských států přerušila s Egyptem diplomatické styky. Samotného Sadata zavraždili jako zrádce muslimští fundamentalisté v říjnu 1981.

Autor: ČTK

popis obrazku: Popis
Zleva egyptský prezident Anvar Sadat, americký prezident James Carter a izraelský premiér Menachem Begin po podpisu mírové smlouvy mezi Egyptem a Izraelem na archivním snímku z Washingtonu z 26. března 1979. Bývalému americkému prezidentovi Jamesu Carterovi, který byl tehdy rozhodujícím prostředníkem mírových jednání, byla udělena 11. října v Oslu Nobelova cena za mír.

link: http://www.ceskenoviny.cz/svet/zpravy/tricet-let-od-prvni-mirove-dohody-na-blizkem-vychode/367192

Norsko se znovu pokusí najít stopy po polárníku Amundsenovi
Norské námořnictvo se spolu s civilními odborníky a vědci po více než 80 letech znovu pokusí najít stopy po zříceném letadle slavného norského polárníka Roalda Amundsena. Ten zahynul s pěti druhy 18. června 1928 u Špicberků, když se snažil najít a zachránit posádku ztroskotané vzducholodi Italia.

Pátrací akce bude za pomoci nejmodernějších přístrojů zahájena letos v srpnu, oznámilo v pondělí norské námořnictvo v Oslu.

Všechny dosavadní pokusy najít nějaké stopy po Amundsenovi nebo jeho letadle skončily bez úspěchu. Předpokládá se, že Amundsen se svým krajanem Leifem Dietrichsonem a čtyřmi Francouzi jako techniky francouzského hydroplánu typu Latham 47 ztroskotali na zpáteční cestě někde mezi Špicberky a severonorským městem Tromso, kam směřovali.

Za nejpravděpodobnější místo havárie se považuje okolí Medvědího ostrova na jižním konci Špicberků. Tam totiž spatřili o pět let později rybáři zbytky jakéhosi rozbitého vraku, který mohl být Amundsenovým letadlem, pozdější pátrači však už nic nenašli.

Zde chtějí v létě norští specialisté pomocí nejmodernějších vyhledávacích přístrojů a miniponorek pátrat po vraku letadla. Akce se má účastnit a dokumentovat ji také německá televizní firma Context-TV, která se již podobným způsobem podílela na pátrání po vracích Titaniku a bitevní lodi Bismarck. Na akci se bude podílet i norské muzeum letectví a norská námořní zbrojovka Konsberg.

Amundsen vyrazil v červnu 1928 na letecké pátrání do Arktidy po pohřešované výpravě italského polárníka Umberta Nobileho. Jeho vzducholoď dosáhla podle plánu severní pól, při zpáteční cestě však v důsledku námrazy na trupu havarovala.

Část posádky včetně Nobileho a také českého polárníka Františka Běhounka skončila na kře arktického ledu, zbytek posádky zmizel s odlehčeným vrakem vzducholodi v dálce a nikdy se po nich nenašla ani stopa.

Nobileho skupina však v troskách kabiny našla stan, trochu zásob a krátkovlnnou vysílačku, takže nakonec dokázala navázat spojení se světem a zachránila se.

Amundsen objevitel

Roald Amundsen (1872-1928) byl v době pátrání již polárníkem-veteránem, přesto se z kolegiality zapojil do pátrání po Nobileho výpravě. Vrcholným Amundsenovým výkonem, který jej proslavil po celém světě, bylo dobytí jižního pólu v roce 1911, kdy předběhl tragickou britskou výpravu Roberta Scotta. Amundsen totiž přes Antarktidu cestoval za pomoci psích spřežení, postupoval rychle a dokázal se dostat zpět.

Bohatěji vybavená výprava Scottova používala k přepravě nákladu sibiřské koníky. To se ale ukázalo jako špatná volba, koně hynuli a i když Scott s několika druhy pólu dosáhl, našel tam už vzkaz od Amundsena, který jej předběhl. Na zpáteční cestě pak zbytek Scottovy výpravy na vyčerpání, hlad a nemoci zahynul.

obrazek a zivotopis - zdroj wikipedia:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d6/Amundsen-Fram.jpg
http://cs.wikipedia.org/wiki/Roald_Amundsen

Zemřela Dana Vávrová, Leontýnka z filmu Ať žijí duchové
Ve věku 41 let zemřela ve čtvrtek česká herečka a režisérka Dana Vávrová. Zazářila mimo jiné v dětských rolích ve filmu Ať žijí duchové nebo Pan Tau, úspěchy sbírala i v Německu. O jejím boji s rakovinou věděli kromě rodiny pouze nejbližší přátelé.

Ještě před odchodem z vlasti se Vávrová, narozená 9. sprna 1967, v Československu proslavila v dětských rolích. Její asi nejznámější úlohou byla Leontýnka ve filmu Ať žijí duchové (1976). Hrála i v seriálech Arabela, Jak se točí rozmarýny, My všichni školou povinní nebo Bambinot. Objevila se i ve filmu Kulový blesk.

Právě za Leontýnku a školačku Danu z ekologicky zaměřeného snímku Brontosaurus získala ceny dětského diváka Zlatý dudek. Ve své době patřila mezi nejpopulárnější dětské herečky.

Ve třinácti letech na sebe poprvé výrazně upozornila v roli mladé židovky Janiny Dawidowiczové v televizním seriálu Ein Stück Himmel (Kousek nebe) z roku 1982, který vyprávěl o osudech židovské rodiny za druhé světové války. Během natáčení druhého cyklu úspěšné série poznala kameramana a režiséra Josepha Vilsmaiera, za něhož se v devatenácti letech provdala. S ním vychovávala tři dcery - Janinu (22), Terezu (19) a Josefínu (16).

Herečka Dana Vávrová s Wernerem Stockerem na obalu DVD k filmu Rama DamaVávrová se svým o 28 let starším manželem žila v Mnichově. Pod jeho režijním vedením natočila například jeden z nejúspěšnějších německých filmů Herbstmilch (Podzimní mléko, 1988), který líčí život na bavorském statku během nacistické éry. Za ztvárnění hlavní role selky, kdy musela mluvit se silným bavorský dialektem, získala prestižní německý Stříbrný pás.

Zahrála si například i ve filmu Stalingrad z roku 1992, společně se svým švagrem Karlem Heřmánkem.

Později se sama začala věnovat režii. Svůj debut Wie die Zeit vergeht... (Jak čas běží..., 1997) uvedla ještě pod jménem svého manžela. S vlastními filmy se představila i na karlovarském festivalu v letech 1996 a 1998, kde uvedla mimo jiné hranou prvotinu o mladé ženě trpící bulimií Hlad - Touha po lásce.

Pod její taktovkou vznikl například dětský snímek Hurá na medvěda (2000) nebo drama z transportu do koncentračního tábora Poslední vlak (2006), za který obdržela Bavorskou filmovou cenu. Do obou filmů obsadila několik českých herců. V Posledním vlaku si zahrála i Nina Divíšková. "Byla strašně krásná, pracovitá a kamarádská. Je mi to moc líto. Spolupráce s ní byla báječná," uvedla Divíšková.

Herečka Dana Vávrová ve filmu Die Gustloff (2008)Herečka Dana Vávrová s kolegy Detlefem Buckem a Valerií Niehausovou z filmu Die Gustloff (2008)

Naposledy se Vávrová na filmovém plátně objevila loni v manželově historickém dramatu Zkáza lodi Gustloff, který vypráví o plavidle, jež v roce 1945 zasáhla tři sovětská torpéda a tím připravila o život pětkrát víc lidí než zkáza Titanicu.

Karlův most .. a pár zajímavostí
obrazek: http://www.fotopraha.com/foto-praha/karluv-most-mlha.jpg

- Léta se totiž traduje, že vstup na Karlův i Juditin most byl ze stejného místa. Jenže to jsou jen pověsti, archeologové zatím na zbytky původního přemostění nenarazili.

- most vyrostl na mlýnských kamenech naskládaných na dně Vltavy. Pod nimi dodnes stojí rošt provázaných pilotů z dubového dřeva. Mlýnské kameny, které na nich leží, jsou pospojované železnými kramlemi zalitými olovem. "Znamená to, že pilíře Karlova mostu byly zakládány na suchu, jinak by olovo do otvorů nezateklo."

Víte, že...
... má most svého svatého? V roce 1393 byl z mostu do Vltavy svržen Jan Nepomucký. Místo dodnes označuje křížek vsazený do zábradlí mostu. Legenda praví, že kdo si na křížek sáhne, tomu se splní jakékoliv přání.

... je tu obraz stavebníka mostu? Mezi nejméně známé památky mostu patří unikátní románský reliéf, který se dochoval uvnitř menší Malostranské mostecké věže. Zobrazuje sedící postavu, zřejmě panovníka, který odevzdává listinu klečícímu muži, snad stavebníku mostu.

... nejstarší sousoší je Kalvárie? Kříž jako první ozdoba mostu tu stával už za Karla IV., od té doby byl však několikrát vyměněn. Nynější bronzový zlacený kříž byl ulit r. 1629 v Drážďanech. Nápis v hebrejštině "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů" byl podle pověsti pořízen roku 1696 z pokuty Žida, který se posmíval kříži. Pověst však není pravdivá.

... jsou v mostu komory? Po povodních z roku 1890 se zřítily dva pilíře. Při jejich obnově se stavitelé sice drželi tradičního tvaru, vnitřní prostor mezi pilířem a vozovkou však ponechali volný a nevyzdili ho. Dutiny s odlehčovacími klenbami jsou vysoké 7 metrů a dá se do nich vstoupit poklopem z vozovky.

... nad stavbou bdí také sv. Vít? Karel IV. měl zřejmě zálibu v astronomii a astrologii – v době letního slunovratu totiž při pohledu ze Staroměstské mostecké věže zapadá slunce za svatovítskou katedrálou. Před tím projde za katedrální věží, která se vypíná nad kaplí patrona českých zemí svatého Václava. A svou pouť zakončí přímo nad místem s ostatky svatého Víta.

... po mostě jezdily tramvaje? Od roku 1883 jezdila po mostě koňka, kterou nahradila v roce 1905 elektrická dráha. Aby dráty nerušily vzhled mostu, vymyslel František Křižík speciální vedení mostovkou. Těžké vozy však příliš otřásaly stavbou, proto tramvaje nahradily v roce 1908 autobusy. Veřejná doprava tady jezdila až do druhé světové války, provoz automobilů skončil v roce 1965.

... tu zářily i olejové lampy? Poprvé se most do noci rozzářil v roce 1723 díky olejovým lucernám. Teď zde svítí elektrické lampy, po opravách se na most vrátí plynové lampy. Původní plynové lampy zmizely z Karlova mostu při rekonstrukci na přelomu 60. a 70. let 20. století.

... Bruncvíka poničili Švédové? Legendami opředená socha rytíře byla vytesána v 19. století podle torza původní sochy z 15. století. Socha tehdy symbolizovala nadvládu Starého Města nad celým mostem, značně ji však poškodili na konci třicetileté války Švédové. Torzo a dochovaný podstavec jsou uloženy v Lapidáriu Národního muzea.

... je tu nejstarší dlažba v Praze? Původní dlažba z Juditina mostu z 12. století se tu dochovala hned na několika místech – část dlažby je na Křižovnickém náměstí, kde je jí vydlážděno okolí sloupu se sochou sv. Václava u kostela sv. Františka. Další část se dochovala v kavárně Lundborg na Malé Straně.

... most mockrát zničila povodeň? V roce 1342 povodeň smetla původní románský Juditin most. První záplavy pak zasáhly most v roce 1432, kdy podemlely pět pilířů a pobořily mostní klenby. V roce 1784 kry pobořily dva oblouky. Nejznámější povodní je ta ze 4. září 1890, kdy se zřítil pátý a šestý pilíř a tři oblouky. Na dva roky tehdy Karlův most nahradil provizorní most dřevěný.

a posledni
Vědci potvrdili dávné legendy o stavbě Karlova mostu, podle kterých se do malty přidávala vajíčka. K překvapivému výsledku dospěli biochemici analýzou vzorku malty odebraného při opravě starobylé památky.
O vajíčcích přidávaných do malty vypráví třeba pověst, jak se radní z Velvar báli, aby jejich dodávka vajec pro most došla v pořádku, a tak do Prahy poslali vajíčka vařená. Ta se do malty z pochopitelných důvodů přidat nedala.
Kromě vajec se do malty přidávalo i mléko, mléčné produkty, klíh nebo volská krev. Podobnými přísadami například prodlužovali dobu, po kterou šla malta zpracovávat. "Podobné látky jsme objevili i ve vzorcích odebraných ze zbytků mostu v Roudnici nebo z rotundy svaté Kateřiny ve Znojmě."

Smlouva o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR

FOTOKOPIE SMLOUVY VE SBÍRCE ZÁKONŮ Z ROKU 1969
http://data.idnes.cz/soubory/domaci/A081015_JW_SB04-69.PDF

"Tato smlouva zůstane v platnosti, pokud se sovětská vojska dočasně budou nacházet na území ČSSR, ..."

Vizitky hlavních aktérů mnichovské dohody

http://www.ceskenoviny.cz/index_view.php?id=335099

Édouard Daladier - francouzský premiér

Narodil se 18. června 1884 ve francouzském Carpentras v rodině pekaře, vystudoval práva. Po válce vstoupil do Radikální strany a později se stal jejím předsedou. V roce 1924 se stal jako ministr kolonií poprvé členem francouzské vlády a ve vládních funkcích působil i v dalším období.

V letech 1933-34 byl poprvé premiérem. Podruhé stanul v čele vlády v roce 1938 a přiklonil se k politice ústupků vůči Německu. Po německém útoku na Polsko v září 1939 tuto politiku opustil a vyhlásil Německu válku. V březnu 1940 pak podala jeho vláda demisi, on ale v nové vládě zůstal jako ministr obrany.

Po napadení Francie Německem v roce 1940 uprchl do Maroka, kde byl zatčen a obviněn ze zrady - v letech 1943-45 byl internován v německých koncentračních táborech. Po válce byl až do roku 1958 poslancem francouzského parlamentu. Zemřel 10. října 1970.

Neville Chamberlain - premiér Velké Británie

Narodil se 18. března 1869 v Birminghamu. Byl synem někdejšího britského ministra kolonií Josepha Chamberlaina. Do parlamentu se dostal v roce 1918 jako člen konzervativní strany. Byl ministrem pošt, zdravotnictví a financí. V květnu 1937 se stal premiérem a jako odpůrce principů evropské kolektivní bezpečnosti byl jedním z těch, kteří politikou appeasementu - usmiřování a ústupků - usnadnili mocenský nástup Adolfa Hitlera.

Na post premiéra rezignoval 10. května 1940 po vpádu německých vojsk do Belgie, Nizozemska a Lucemburska a jeho nástupcem se stal Winston Churchill. Půl roků poté (9. listopadu 1940) Chamberlain zemřel na rakovinu žaludku.

Adolf Hitler - německý říšský kancléř a vůdce

Narodil se 20. dubna 1889 v rakouském Braunau am Inn, blízko německých hranic. Živil jako dělník na stavbách a později prodával své kresby.

V roce 1919 vstoupil do strany práce, která se o rok později přejmenovala na Nacionálně socialistickou dělnickou stranu Německa (NSDAP) a Hitler se stal jejím předsedou. Po neúspěšném pokusu o puč v listopadu 1923 byla strana zakázána a Hitler skončil ve vězení, kde si z pětiletého trestu odpykal jen rok.

V roce 1925 obnovil NSDAP a hesly o sjednocení velkého národa a vymazání sociálních rozdílů získal masovou podporu voličů. V roce 1933 byl jmenován říšským kancléřem. O rok později, po smrti říšského prezidenta Paula von Hindenburga, spojil funkci hlavy státu a šéfa kabinetu a prohlásil se za vůdce (führera).

Své velmocenské ambice začal realizovat připojením Sárska (1935), Rakouska (1938) a českého pohraničí (1938) k Německu a zřízením protektorátu Čechy a Morava (1939). Přepadením Polska v září 1939 zahájil druhou světovou válku. Ta nakonec skončila porážkou Německa a Hitler 30. dubna 1945 spáchal sebevraždu.

Benito Mussolini - italský premiér a vůdce

Narodil se 29. července 1883 v severoitalském Dovia di Predappiu. Otec byl kovář, matka učitelka. Byl učitelem a novinářem socialistických novin. Roku 1919 založil organizaci Fasci di Combattimento (Bojové svazky), která se v roce 1921 změnila na fašistickou stranu. To už byl Mussolini členem parlamentu a v říjnu 1922 zorganizoval slavný pochod na Řím, jímž si vynutil jmenování premiérem. Zahájil velké reformy, rozšiřoval své pravomoci a od roku 1925 vládl již jako diktátor.

Roku 1935 Itálie pod jeho vedením obsadila Habeš, v dubnu 1939 okupovala Albánii a v roce 1940 se aktivně zapojila do bojů druhé světové války. V červenci 1943 byl Mussolini králem Viktorem Emanuelem III. odvolán z funkce premiéra, byl zatčen a uvězněn, ale následně německým komandem osvobozen. Na severu Itálie pak vytvořil socialistickou republiku, bývalou moc však již nezískal a 28. dubna 1945 byl popraven italskými partyzány.

Osobnost roku, v dobrém i zlém, vybírá časopis Time již 80 let
http://www.ceskenoviny.cz/svet/index_view.php?id=287582&id_seznam=

Politici, podnikatelé, ekonomové a vědci, ale také Země, počítač, mladí lidé či každý, kdo si koupil loni koncem prosince americký Time a zahleděl se do zrcadla na jeho titulní stránce. Takové je spektrum "osobností roku", které tento časopis vybírá již 80 let. Volba vzbuzuje někdy i ostré kritiky, jako kupříkladu ta z roku 1938, kdy byl za osobnost roku vybrán Adolf Hitler. Časopis ale zdůrazňuje, že nejde o "ocenění", nýbrž o pouhý výběr osoby, která "nejvíce ovlivnila mediální zprávy a naše životy, ať už v dobrém, či ve zlém".

Kontroverzní reakce vyvolal Time také výběrem íránského vůdce ajatolláha Chomejního (v roce 1979), Josifa Stalina (1939 a 1942), saúdského krále Fajsala v době ropné krize (1974), egyptského prezidenta Anvara Sadata (1977), komunistického vůdce Číny Teng Siao-pchinga (1978, 1985) či čtyř mírotvůrců - Jásira Arafata, Jicchaka Rabina, Nelsona Mandely a Frederika de Klerka - v roce 1993.

Dosud nejvícekrát - třikrát, byl oceněn americký prezident Franklin Delano Roosevelt (1932, 1934, 1941), dvakrát se na obálce Time objevili kromě Stalina a Tenga i Winston Churchill, Ronald Reagan, Richard Nixon, Harry Truman, Bill Clinton či Michail Gorbačov. Vybráni byli i všichni američtí prezidenti od F.D. Roosevelta s výjimkou Geralda Forda. Před třemi lety padla volba na George Bushe mimo jiné proto, že "si přizpůsobil politická pravidla tak, aby souzněla s jeho kovbojským stylem", a také prý proto, že dokázal vyhrát podruhé volby.

Z nepolitických osobností byl vybrán za nejvlivnějšího v daném roce například mediální magnát Ted Turner, šéf počítačové firmy Intel Andrew Grove, zakladatel Amazon.com Jeff Bezos či vědec na poli AIDS David Ho. V roce 2005 byli největšími osobnostmi podle týdeníku Time nejbohatší člověk světa a zakladatel počítačové společnosti Microsoft Bill Gates s manželkou Melindou Gates a irský rockový zpěvák Bono; vyzdviženo bylo jejich humanitární úsilí v různých sférách od boje proti malárii a AIDS přes vzdělávání až po snižování dluhů nejchudších států.

Vůbec prvním nositelem titulu Man of the Year (od roku 1999 Person of the Year) byl v roce 1927 Charles Lindbergh, který v květnu toho roku přeletěl Atlantský oceán. Z "neosobností" časopis vybral kromě Země též například maďarské vlastence (1956). Americký voják byl vybrán osobností roku 2003, kdy USA provedly invazi do Iráku, ale i v roce 1950, kdy vypukla korejská válka. V roce 1966 byla nejvlivnější podle týdeníku Time "generace pětadvacetiletých a mladších" a v roce 1982 padla volba na počítač.

Na obálku amerického týdeníku Time se v jeho vánočním čísle dostalo i několik žen - mimo jiné britská královna Alžběta II. (v roce své korunovace 1952), Američanka Wallis Simpsonová (1936), která "zatřásla" britskou korunou, když se provdala za krále Edwarda VIII., filipínská prezidentka Corazon Aquinová, ale i americké ženy (v roce 1975 za to, že odmítly "hrát druhé housle"). V roce 1937 byla vybrána se svým mužem, čínským vůdcem Čankajškem, Sung Mej-ling. V roce 2002 byly zvoleny tři ženy, které odhalily zaretušovávané skandály v USA - agentka FBI Coleen Rowleyová, finanční kontrolorka zbankrotované telekomunikační firmy WorldCom Cynthia Cooperová a zástupce v další zbankrotované společnosti Enron Sherron Watkinsová.

Z evropských politiků se na obálce časopisu objevila i tvář Konrada Adenauera, Charlese de Gaullea, Nikity Chruščova, Willyho Brandta, Lecha Walesy či Jurije Andropova.

    Paul Newman

http://www.ceskenoviny.cz/kultura/index_view.php?id=335652
Na filmovém plátně byl Paul Newman neporazitelný, exceloval například ve snímcích Butch Cassidy a Sundance Kid, Podraz či Kočka na rozpálené plechové střeše. Kromě filmu byla jeho vášní rychlá kola a úspěch slavil i na poli byznysu. "Frajer ze staré dobré školy" s odzbrojujícím modrookým pohledem proslul také na Hollywood dost netypickým padesátiletým manželstvím. Kdysi silný kuřák Newman prohrál svůj boj s rakovinou, dožil se 83 let.

"Herectví je pro mě uzavřená kapitola," řekl Newman loni v létě. Přiznal, že ze zdravotních důvodů už není schopen pracovat tak, jak by chtěl. Za svoji kariéru natočil na 50 filmů, desetkrát byl nominován na Oscara a dvakrát ho dostal. Poprvé za nejlepší výkon v dramatu Barva peněz (1986), rok předtím si sošku odnesl za celoživotní přínos filmu. "Jsem vděčný, že součástí této ceny není také poukaz na pobyt v hereckém starobinci," neodpustil si ironii.

Na filmovém plátně se Newman naposledy objevil v roce 2002 v dramatu Road to Perdition (Cesta do zatracení). Diváci mohli jeho hlas také slyšet v animovaném filmu Auta (2006), kde "oživil" automobil Doc Hudson. Letos se Newman snažil ještě režírovat, v plánu měl inscenování hry O myších a lidech v divadelní společnosti Westport Country Playhouse, kterou vlastnil se svojí manželkou Joanne Woodwardovou. Kvůli zdravotním obtížím se však musel vzdát i této aktivity.

Mezi Newmanovy další slavné filmy patří Frajer Luke (1967), Skleněné peklo (1974) či Hombre... Herec si vyzkoušel i režii, úspěšně například s filmem Harry a syn (1984), k němuž napsal také scénář. Sám měl jediného syna Scotta (jinak samé dcery), který se v roce 1978 předávkoval drogami. Newman poté založil, kromě několika dalších, i nadaci na pomoc drogově závislým.

Nebyl to však zdaleka jen film, čím Newman žil - miloval také sport. Nejvíc ho fascinovala vůně benzínu, k níž poprvé přičichl v roce 1969 při natáčení filmu Vítězství. Brzy začal Newman závodit i bez asistence filmových kamer. Ve výčtu jeho úspěchů vyčnívá druhé místo ve vytrvalostním závodu 24 hodin Le Mans v roce 1979. Jako sedmdesátiletý se stal v roce 1995 nejstarším členem vítězného týmu v dalším motoristickém maratonu - 24 hodin Daytony. Byl také spolumajitelem závodního týmu.

Newman byl i zdatným obchodníkem. V roce 1969 založil s Barbrou Streisandovou, Sidneym Poitierem a Stevem McQueenem produkční firmu First Artists. Díky tomu, že ho přátelé kdysi prosili o speciální recepty, stal se také "králem hořčic a dresinků". Herec přiznal, že jeho značka Newman´s Own mu vynesla víc než všechny role. Velkou část z miliónových výdělků věnoval na charitu a vzdělání. Ostatně slogan jeho firmy zní: "Nehanebné vykořisťování v zájmu dobra".

Hollywoodská legenda Paul Newman.

Paul Leonard Newman se narodil 26. ledna 1925 v americkém Clevelandu. Jeho otec byl německý Žid a matka pocházela z východního Slovenska. Původně se chtěl dát k námořnictvu, ale vstupní prohlídka odhalila (naštěstí pro světovou kinematografii) barvoslepost. Po ukončení herecké školy si Newmana rychle našel Hollywood a brzy přišel první velký úspěch ve filmu Někdo tam nahoře mě má rád (1956), v němž si zahrál boxera Rockyho. Postupně si vybudoval image drsného, ale romantického hrdiny.

Druhou Newmanovou manželkou byla od roku 1958 herečka Joanne Woodwardová, s níž se seznámil při natáčení snímku Dlouhé, horké léto. Měli spolu tři dcery. Jejich na filmovou branži netypicky dlouhý svazek Newman s oblibou komentoval slovy: "Proč bych chodil někam na hamburger, když mám doma šťavnatý steak?" S bývalou ženou Jacqueline Witteovou měl dvě dcery a syna.

Spolu se svým filmovým parťákem Robertem Redfordem, s nímž si zahrál ve dvou nesmrtelných filmech, patřil Newman k legendám, které dokážou stárnout s noblesou. Na svůj náhrobek si navrhl sám i epitaf: "Tady leží Paul Newman, který zemřel jako chudák, protože mu zhnědly oči".

Autor: ČTK