skolku menit nechci, ostatni deti jsou v pohode a chci aby se s tim ty moje naucily zit a pracovat, posilovat se vuci te situaci, to je jasne... a dnes mi malej hrde rikal, ze kdyz sly s detma na prochazku a ten z jeho dvojce zacal zlobit, tak presel k holcicce co sla sama a nenechal se strhnout ke zlobeni a toho druhyho to taky preslo, a na to jsem hrda!
spis mi jde o toho kluka jak jsem uz psala, je mi ho lito, protoze je v podstate hodny, ale nema sve vnitrni hranice a to si myslim, ze to je predevsim vychovou, rodic by se mel zajimat, jak se dite napriklad v te skolce chova a mluvit s nim o tom, casto, pri kazde prilezitosti, jedine tak se to zapise do podvedomi... a tech prilezitosti je mnoho, nektere veci pochopi az po delsi dobe, coz neni duvod to vzdat.
mluvim hlavne z te zkusenosti, kdy jsem byla s oba chlapci a tatinkem toho kluka na nakupu, kluk utikal daleko, mluvil sproste, podnecoval k hloupostem, tatinek se usmival, nezretelne zamumlal, ze si to doma vyridi, bezvysledne, ja okamzite reknu co nema delat, jak to udelat spravne, nevyhrozuju a i kdyz neco opakuji casto, tak to ale efekt ma, pokud bych mu nic nerekla, z ceho by poznal, ze se to nedela? a kdy by k tomu dospel?
FOXOVA: jsem mama, a resila jsem to vecne a v klidu, nikoho jsem nevinila, jen poprosila aby s nim o tom vic mluvila, i tomu klukovi jsem to uz nekolikrat rekla... nejsem konfliktni typ, ale resim, co si myslim, ze je dulezite.
_AMBRA_: Anicka dneska zaslapla schvalne brouka, pote co jsem ji rekla at ho necha jit svou cestou, ze stejne jako my nekam miri. tak nasledoval rozhovor o zivotech, rodinach, velikostech a doufam, ze priste to uz neudela, vzdycky jim reknu, ze je to taky clen nejake rodiny a ze ted uz nikdy nedojde kam potreboval, ze to mohl byt tata nebo mama a ted se jich nikdo nedocka, zatim je to to nejucinejsi...