ADD: pokud by došlo na to, že bychom se ocitli ve finanční tísni, tak se prostě změní rodinný rozpočet a relace toho, co je "běžná radost" a co "velký dar" - a kupříkladu by se ony knihy, které si nyní kupujeme jen tak, objevovaly pouze v dárkovém papíře.

a rozhodně doufám ty dárky odbourat nejdýl do pěti let, a k svátku (což je oslava v nejužší rodině i bez babiček) je nedáváme ani teď, jen na ty narozeniny, kdy je tam hodně lidí.

KAIRRA, DALEEN: já je na jednu stranu chápu... protože jednovaječná dvojčata prostě vzbuzují pozornost. Vždycky a všude. A s klukem, co je jak z divokejch vajec, prostě jsou problémy.

A i já sama si musím dávat pozor na to, abych nesklouzla k "podmíněné lásce" a pokaždé, když mě syn vytočí (což je cca jednou za hodinu), si současně řekla, čím je jedinečný a úžasný a proč jsem ráda, že mám právě jeho. Jenže já taky strávila fakt hodně času přemýšlením o výchovných chybách, k nimž v mojí rodině došlo (ono je to přes víc generací, co se něco zvoralo...)

Takže chápu, proč se obě rodiny chovají tak, jak se chovají, ale to jejich chování samozřejmě nečiní správným.

TRISSIE: chápu, ale dala bych pozor na to, aby právě nevycítil problém (že někde není preferován) právě z toho že je něčím uklidňován. Ale nevím, preference pohlaví se u nás naštěstí neprojevuje, neb máme ty tři holky (a jsem ráda, protože mám tušení, že kluka by někteří jedinci preferovat mohli a musela bych se k tomu nějak vymezit)

TRISSIE: Když v tuhle chvíli bych řekla, že je ale špatné chování rodiny, pokud upřednostňují holčičky před klukem. To prostě vůči němu není fér. A je naprosto jasné, že mu to bude vadit. Pak je jasné, že se mu to snažíš nějak vynahradit.

Jako problém ovšem vnímám (a vidím to právě u synovců), kdy je ten správný věk ke zdrušení toho pravidla, že dárky dostávají oba? V pěti? Deseti? V Patnácti? Nějak si to neumím moc představit kdy jim prostě chtějí vysvětlit "tak a od teď dostává dárky jen jeden z vás", když to tak praktikují úplně od začátku. A kluci mezi sebou mají míň jak dva roky.

TRISSIE: Tak autíčko v řádu desetikorun bych ještě pobrala. Ale oni fakt dostávají stejné dárky. Třebas starší dostane auto na dálkové ovládání (poměrně velké a složité) a ten mladší ho dostane taky, i když v tu dobu byl podle mě na takový dárek ještě moc malý.

Navíc tam to funguje ještě tak, že jejich druhý babička (švagrové matka) vozí klukům na každou návštěvu nějaký dárek "aby s ní kamarádili". Mě to prostě přijde děsné. Ale je to jejich věc.

Každopádně když něco podobného začala praktikovat moje tchýně, tedy na každé návštěvě dostal syn nějakou hračku, tak jsme jí upozornili, že pokud chce synovi kupovat tolik blbostí (fakt jsou to kraviny) tak prosím, ale budou u ní, domů je nechci. Takže si zaplňuje svůj byt. Ale taky jsme jí museli vysvětlovat, že k svátku synovi stačí jeden větší nebo dva menší dárky....ale ať jich proboha nenosí pět. Stejně to ve dvou letech ještě nepobírá a hlavně z toho v tu chvíli fakt nemá radost, prostě jen rozbaluje.

TRISSIE: uvidíme všichni no. ale jak říkám, to co popisuješ dělali naši a nám trvalo dlouhá léta oprostit se od pocitu křivdy, když se jedné z nás třeba dařilo a druhé ne, i když už to dávno nesouviselo s dárkama a rodičema.. moje představa ideálu je, že svojí sestře přeju kluka, i když jsem sama jak kůl v plotě, ne že jí ho závidím a mám pocit že někdo někde mi nedodal spravedlivě na co mám nárok (true story). Ale třeba se toho dosahuje jinak a třeba se to nedá ovlivnit nijak, co já vím..

DALEEN: já tě plně chápu,ale prostě na babičku nemám žádnou páku (není to moje máma-ta je pro změnu pravý opak).. ale pokud slaví narozeniy neteř,tak babičku celou dobu upozornuju,že narozeniny má ona,tudíž at jí koupí velký dárek a Matymu na svátek nějakou maličkost.. u nás je to navíc bohužel to,že babička má prostě slabost pro kluky - Maty jí má omotanou kolem prstu a ve finále to dopadá tak - díky bohu - že Matymu říkám,co na babičku max může zkusit a co babička už nemá povolené mu koupit,a máme různé domluvy
přiklad za všechny - tesco angry birds - jednoho jsme mu koupili,ale s tím,že nechci slyšet za čas řeči typu "víš mu je smutno,potřeboval by kamaráda" "jeden málo,se dvěma se hraje líp" apod :) týden na to,babička mu prý jednoho koupí,tak jsem mu připomněla naši domluvu,s tím že babičce zavolá a řekne jí naši domluvu a že jeslti ho babička koupí,zůstane u ní a bude tam na něho čekat.opravdu zavolal,že zapomněl.babička ho koupila a máme oba doma,tak řeším jak to?a že babička mu ho dala,tak jsme se domluvili,že ho doma bude mít do pátku,kdy ho babička vyzvedává ve školce a po odchodu od ní tam jednoho nechá,a pokud ho bude "nutit" si ho vzít,at jí řekne,že by se mamka zlobila.. sama jsem zvědavá!! :)

pokračuju v offtopicu: u nás propukla bitva mezi mnou a mojí matkou - ve vztahu jinak ne moc hezkým, ale ani strašlivým - protože na každou návštěvu vozila každému dítěti (jsou 3) několik vůbec ne malých dárků (a kromě toho, že je to hrubě nevýchovný, tak je celkem práce zařídit, aby ty věci naši domácnost zase opustily - protože se z 90 procent nedají používat). zdá se, že to pochopila až ve chvíli, kdy jsme návštěvy silně omezili (ale teda být půl roku skoro bez hlídání náší smečky .. je maso).

DALEEN: uvidíš, jestli změníš názor v závislosti na vaší konkrétní rodinné konstelaci...

V pěti a sedmi letech už kluci asi jsou dost velcí na to, aby tu jedinečnost dne druhého dítěte byli schopní pobrat, ale já třeba vidím, že Pavel je velmi háklivý na to, aby pozornost byla dělená rovnoměrně (a vzhledem k tomu, že už tak je problém, že samozřejmě dvě stejné a hodné holčičky vyvolávají větší zájem, než jeden zlobivej kluk, tak se mu ani nedivím, že je na to cíťa). A minimálně loni, kdy mu byly v době narozenin holčiček dva a půl, nějaký ten záchytný bod potřeboval. Takže dostal hezky zabalené angličáky (po třiceti korunách kus) a aspoň v první chvíli nebral dárky holčičkám. Letos to plánuju udělat stejně.

NACITALKA: ale jak tomu dítěti vštípíš, že tohle je konečný počet instancí během roku, kdy dostane velký dar? U "dní se zvláštním významem" je to prostě pevně dané. A u dítěte, s nímž už dohoda možná je, jsem psala, že to budu přehodnocovat...

KAIRRA: tak my samozřejmě taky máme věci, kde si dopřejeme... u mě jsou to knížky (pro děti i pro mě), občas nějaký ten kuchyňský nesmysl (v řádu stokorun, pro radost) a teda hezké oblečení pro holčičky (ale nejradši ve slevách :-)
a nešetřím na kvalitě tam, kde kvalita znamená rozdíl ve výdrži nebo bezpečnosti pro děti (rostu z těch plastových čínských šuntů, co dostávají děti od příbuzných... po první hádce o autíčko je ho půlka, protože na něj někdo šlápl... to radši buď nic, nebo nějaké dražší kovové, co vydrží!).
Tím, že vím, že kdybych něco fakt chtěla, tak si to koupit můžu (sice proto, že si to nekoupím, ale mohla bych, kdybych fakt chtěla :-)), tak ani nemám pocit, že suším hubu, i když v reálu to tak skoro je :-)