VESPER_INDIGO: Tak to ti přeju hodně štěstí a když se ti to povede, určitě se poděl. :-)
Řešila jsem to jako vedoucí, když jsem váhala, jestli dotyčné dítě zabít, vyhodit z oddílu nebo dál číst knihy a obcházet odborníky a radit se, co s ním. Řeším to teď, když mám dva podobné mimině za syny a v duchu se omlouvám matkám svých bývalých svěřenců, že jsem si myslela, že je to projev nezvládnuté výchovy.
V tomhle je pravda, že hodně věcí považují za problém dospělí a ne děti, takže fakt, že má dítě hlavu otevřenou, ti nepomůže. Dítě má problém s tím, že si s s ním ostatní nechtějí hrát, nemá problém s tím, že šlo tři dny v jedněch ponožkách a jednom triku, že v tom i spalo a často ani s tím, že nevečeřelo. Háček je, že si nespojí svoji mimiňovitost s tím, že ostatní se s ním nechtějí bavit. A mám pocit, že se jim to nespojuje ani zpětně, jen se naučí nebýt takoví mimoni, ale nevědí, že někdy mimoni byli/ byli tak vnímáni.