KACJU: Ano, přesně toho jsme se báli také, já ji tam nechtěla dát, bála jsem se, jak zvládne zimu - psi jsou ubytování venku v boudách (spala v posteli) a jestli ji nebude smutno a jestli nás pozná. Museli jsme se rozhodnout, zda budeme do konce jejího života řešit útoky na psy a hádky s lidma nebo do toho zkusíme jít.
Cvičitel nás přesvědčil, dělá se psy (velké zkušenosti s AST, PIT, dogy, neměčtí ovčáci...) hodně dlouho, několik let. Poprvé jsme se jeli k němu podívat, bavili jsme se o tom, co potřebujeme. Našli jsme problém v tom, jak k fence přistupujeme (byli jsme hodní, dost věcí jsme od začátku tolerovali až se to vystupňovalo, zkoušeli jsme pamlsky, tresty, ale nic nepomohlo), nikdy jsme nedokázali její touhu "přebít" a získat její pozornost ve vypjatých chvílích.
Musím také zmínit, že jsme si čubičku brali v jejích 14měsích, dalo by se říct jako týranou. Druhého psa máme od malička, s ním jsme nikdy nic neřešili.
O to, jakým způsobem ji "změní" v tolerantní k ostatním psů, jsem se zajímala. Používal na její útoky elektronický obojek, který jsme si po výcviku zakoupili.
Poslušnost má na 99,9%, neposlouchá každého, ale opravdu jenom toho, kdo jí povel umí dát a nezapomněla na nás (dokonce přestala úplně poslouchat moji mamku a ostatní lidi z rodiny a upnula se jenom na mě a manžela).
V průběhu výcviku jsme jí byli navštivit, fenka ovládala povely a my se je učili s ní. Zítra jedeme na poslední cvičení, které máme "v ceně".