LIMECEJ: to už tak s utopiema holt bývá, víš? utopie jako ideál lidské společnosti ve které si jsou všichni rovni a všichni dosáhli vrcholného porozumění sami sobě i společnosti, a nachází radost v takových věcech jako je láska k bližním, je bohužel v podstatě nedosažitelný. Proto zůstává navždy imanencí dobra, které ovšem nikdy nemůže být v plné míře realizováno, možná právě proto, že je imanentní, tedy nikoliv transcendentální. Nikdo proto neříká, že ta myšlenka 100% funguje, je to prostě jen a pouze hezká myšlenka. Je to stejný jako když si někoho vemeš a tomu člověku slíbíš lásku až do smrti, a pak to nedodržíš. Znamená to snad, že je láska špatná věc, která nefunguje?
Naopak fašistická společnost a la Hitler utopie není, je to dystopie, která dle mého názoru nemůže být považována za dobrou (aspon ne z našeho pohledu, nás Hitler zamýšlel poslat jako otroky kamsi do Patagonie). Tato dystopie nehlásá lásku a rovnost všech, nýbrž jen někoho, tudíž vlastně hlásá zlo. Oproti utopii je navíc dystopie zcela reálná, neboť je možné jí realizovat. Z tohoto pohledu je tedy vlastně mnohem nebezpečnější praktikovat dystopii než utopii, protože se ti to může podařit.
tuhle snůšku myšlenek odnikud nečerpám, udělala sem si malý filosofický cvičení, takže to podle toho prosím berte... možná v tom jsou nějaký nekonzistence, ale takhle nějak to já zhruba vnímám..