ZOLTAN: ...ta myšlenka mě držela do tý doby než jsem se probral s tak příšernou kocovinou, že sem hekal a Veronika se na mě už i tak podivně dívala, mno...nakonec jsme se s tou strašnou kočkou přesunuli k ní di kamenice a víš co? ...tam sem se rozplesk u televize a vodvalil jsem se až dneska ráno do prahy....a jako dobrý, ale to taky nejde dělat dlouho...