UNSEEN --- --- 9:21:44 18.7.2006 --- [03:54 :: diskuze :: kresleny stripy :: garfield, dilbert, re :: ZABÍT LÉTO: TEĎ]
Zákopecké kroniky IV.
Pět bratrů bydlelo v pěkném domě z hlazeného dřeva. Dařilo se jim dobře, protože pětka je šťastné číslo a všichni moudří rodiče mají právě tolik dětí. Když se jim narodí další, musí jej utopit nebo svrhnout ze skály.
Jednoho dne někdo zaklepal na dveře. Nejstarší bratr otevřel, venku stojí mužíček kost a kůže, oblečený jenom v hadrech. A hned se cpe dovnitř, prý je jejich šestý bratr. Bratři se bránili, nevěřili mu, ale mužíček ukázal znamení tří teček na chodidle, stejné jako měli oni. Bratři jej pustili dovnitř, protože kdo odežene od svého prahu příbuzného, tomu Slinožrout vysaje jazyk dosucha. Mužíček začal vyprávět. Když se narodil, matka jej šla hodit ze skály. Dostala závrať a musela se vrátit. Chtěla dítě utopit, ale břeh potoka byl příliš kluzký, bála se, že si zlomí nohu. Tak dítě pohodila do lesa, ať prý ho roztrhají vlci. Chlapec se však skutálel pod pařez, žádná šelma na něj nemohla. Tak tam zůstal, jedl červy a staré listí, proto byl tak hubený. Když dospěl, vydal se hledat svou rodinu – a tady ho mají!
Bratři se velice rozzlobili. Běželi na pohřební vrch, vyhrabali matčiny kosti a uvázali je v pytli nad vchodové dveře. Každý, kdo šel do domu nebo z domu, o pytel zavadil hlavou, až matčiny kosti chrastily. Matka v zemi mrtvých z toho měla veliké svědění a vypadaly jí všechny zuby. Takový je trest pro nemoudré rodiče.
Na bohatý dům padla smůla. Teď, když bratrů bylo šest, nic se nedařilo. Úlovky byly slabé, úroda žádná, bratry opouštělo zdraví, hladké dřevo zpuchřelo. Jen mužíček stále kolem všech poskakoval, stále se na něco vyptával. Nakonec ztratil nejmladší z pěti bratrů trpělivost:
„Přestaň už konečně! Poletuješ kolem a bzučíš jako mouchy!“
Mužíček se urazil. Když jako mouchy, tak jako mouchy. Odešel zpátky do lesa a vzal si za manželku mouchu. Dával jí jíst svou krev, aby zesílila. Za rok byla moucha velká jako lovecký pes, mužíček na ní mohl létat. Sedl si na svou ženu a přiletěli k bratrům. Létali kolem jejich domu, moucha bzučela, mužíček bratrům lál a házel do oken kameny. Nakonec prostrčil oknem ruku, utrhl nejmladšímu bratrovi ucho a odletěl. Tak to šlo den za dnem.
Nakonec zbylo jediné ucho už jen nejstaršímu z bratrů. Ten si lehl, dal duchům země pít svou moč a poslouchal jejich rady. Pak řekl sourozencům, co je potřeba udělat. V noci vyrazili
do lesa, hledali příbytek mužíčka a mouchy. Sebrali vajíčka, která moucha mužíčkovi porodila a rozbili je. Trochu rozbitých vajíček namazali svému vychrtlému bratru kolem úst, zbytek zakopali pod zem. Pak začali mouše šeptat do ucha:
„Podívej, co náš bratr udělal! Oženil se s tebou, tys ho k sobě vzala, dala mu děti a on je snědl!“
Moucha se probudila, vyskočila na nohy. Uviděla zbytek vajíček u manželovy pusy a popadla ji zlost. Chytila spícího mužíčka, vynesla jej vysoko k nočnímu nebi, pak jej pustila.
Když dopadl na zem, pukl a praskla mu střeva. Tak moucha poznala, že žádná vajíčka nesnědl. Zemřela žalem.
Pět bratrů se vrátilo do svého domu a od té doby se jim zase dařilo dobře. Jen uši už jim nedorostly.