RICARDERON 11.10.2007

Jakási

Zpívám jen poloviční písně
z celých bys zesmutněla

I tak z nich cítíš nikotin
a všechna cizí těla
která kdy nebyla mi cizí

Půl tóny mizí

Ricarderon
----------------------

Řady hrobů

Procházím hektary hřbitova klávesnice
Tady hrob pro X hned vedle od C

Svorně si leží
svorně vinni

Náhrobky z bílé slonoviny
postmoderního věku

jsou mi trochu k smíchu
trochu k vzteku
a tak do nich po nocích
buším

Corwex
- - -

Držel jsem ve tmě za ruku
mrtvého Itala
Černobílé moaré večera
praskalo v uších

Ladičku šumu jsem rozbil
o hranu kolejí

KID_MCHUTT

Střídám se ve fázích
jako kyvadlo
modré jsou pilulky
růžové propadlo
rudé víno
psí
počasí

Zmyjka
Náhodný kolemjdoucí III

Máta mi na okně
spolykala světlo
na schodech ze třetího patra
- ve čtvrtém umřela ta paní
a v přízemí nesvítí žárovka -
se míjím.

Moc pracuju
nebo jsem tě dlouho nepotkala

náhodný kolemjdou

NIKITAA, 15.8.2007



Zpomalený záběry,
snů na odchodu za lepším
unavených z věčnýho omílání.
Jako by léto vůbec nebylo,
když pro něj neukápla mi jediná slza.
Ani pro sny.

Litovat by se chtělo,
plakat nad přeschlou sklizní,
sčítat míle s láskou v patách,
jenže jako by léto vůbec nebylo,
když neukápla mi pro něj jediná slza.
Ani pro sny.

Už vím jaký má ryba oči.
Vodotěsný.

RICARDERON --- --- 21:02:51 3.8.2007

Dávná

Je tomu dávno
Už na loukách nestydnou zmije
Už rosou se nehasí žal a smutek
Teď jenom motýli ruce rozkládají
a nad hlavou zalamují křídla
když marně skrývají hlavy smrti

Je tomu dávno
kdy večery skrývaly v tmách
naše prozření

RICARDERON --- --- 2:18:16 13.8.2007

Propadenou klenbou našich představ dopadá mezi pihy mlhovina
Lepí se ve vlasech a smutek neustává ve značkování noci
Ten pach je poznatelný do třetích komnat spánku
kam jsme se zavírali před chapadly opouštění
Jenže na smutek jsme nepomyslili
a tak nás svědí kštice jak týden nemytá
To proto že za dveřmi kdosi křičí

CORWEX, 11.7.2007


Nad jeho rozhlasovou hrou

On něco říká,
a jiný mužský hlas mu přitakává,
a ženský hlas,
i když by intonace sváděla myslet
si něco jiného,
je jenom doplňuje.

Dechová hudba v pozadí zní jako smích
arabských komentátorů.

RICARDERON, 29.6.2007

Šábesová

Kromobyčejná sobota
s nahotou nevýslovnou v oknech naproti

Sousedka s mopem tančí v nich
jen vlasy má síťkou oblečené
a vrásky jako tetování

Kromobyčejná sobota
pak zakryl ji tam někdo dlaní

Co dlaně se nalopotí

FIN, 27.7.2007


měsíc dnes plave nízko
jak poloperla ze žlutého kovu
dva šílenci řízli čtverec
nepříčetnou rychlostí
hledám klidné místo
myslíte, že tady čůrám proto, jak jsem bohatý?
pak už mě nezkoušeli okrást
a já zase miloval
to Město

SORRYLOOKING, 20.7.2007

UPROSTŘED MĚSTA JE DRUHÉ MĚSTO

smyl jsem
tvoje poslední dotyky z kůže.
plynoměr začal cvakat
tajné vzkazy.

uprostřed města je druhé město
složené z trubek
stínů
a z prachu
a s kápí na hlavě
a prsty s bříšky z plynoměrů
zkoumá vnitřky koupelen.

do bytů s přebytky dechu
druhé nepřítomné osoby
klade vajíčka malých smítek
trubek
a tmy.


(15.7. 2007)

HANNA, 10.7.2007

Na kafi

Pozvu ho do zátiší
na kávu beze slov,
šum spěchavé clony
přetrhne nás
ve třetím doušku.

A zítra?
ptal se prázdný šálek,
když voněl po slečnách
a černější slova
visela ve vzduchu.

MAEROR, 28.7.2007

…

vlastně mne neznáš
a tak jsem
a tak se stěhuji na staré prostěradlo
Mé bosé nohy zmazané od hlíny
nedojdou ve tmě cíle

tak jsem
unavený. Uprostřed staré vteřiny
ustřihnu nitě ve tmě bílé

Lipo

opouštěl, když se ke mě vzdaloval,
vlastně jsme se nikdy nesblížili
dál
než k povrchu našich těl
záhadné symboly
dvou oken, stejných uzlů na záclonách
dichotomie jak pro měsíc a zemi
v čase přílivu
to proto, že vedle sebe stáli
"jsme jsme(!?!)"
se neviděli
ztracenou byla hra na lovce a kořist
kořist neprchla, nemohla být kořistí k metamorfóze
místo toho opile hmatala po přirození...

Nemesis


Počkej! Stůj!
Ještě se dívám…
Ještě mi opona nespadla
Tečeš mnou
jako med
kradený jívám.
V sále jsou lepkavá sedadla.

MAEROR, 1.4.2007

TO USLYŠÍM JEN JÁ

Přes žebra mezi námi
Dívám se do očí
Přes mordu plaňkového plotu
A mám být ještě rád
že něco ve mně prasklo

Až v říjnu náhončí
budou tlouct do stromů
Uslyšíš, jak jsem prázdný

Těch 5063 hodin
To uslyším jen já

NAVON_DU_SANDAU

Balada o velké rošádě s lahví

Chmur dnes již dosti,
láhvi, sem,
prohoď mi ráno s večerem.



Alexandrovci, políčka, pole, flaška vodky, a Enemy at the Gates.

Otče, úderníče
do práce choď,
Matko, hrdinko,
syny roď.
Pět set nábojů
je za denní plat,
pět set holoubků sivých
a čtvrt pušky.

(zachráněno z Emotivní)

NEMESIS, 4.3.2007

Inspirace odvedle

Jak titěrný jsi živote
Oproť nekonečnu vesmíra
A když mě domu vez Míra
A políbil mě za plotem
Má duše zněla: Máš mě rád?
V mém prázdném srdci: Máš mě rád?
A slavík k růži: Máš mě rád?
A vůkol kolem: Máš mě rád?
To byl kravál za plotem.
On s vypouknutým kalhotem
Mě radši nechal zhrzenou
Šel domu s tichým klokotem:
„Husa jedna pitomá…“

MAEROR, 8.2.2007

ANIŽ BYCH CHUTNAL SŮL

Zrajeme jako víno Ze sedmi desetin
také jsme křtěni vodou
A žádný prach tam na skříni
V nějž bych se mohl obrátit

Suchou nohou
až tvoje slzy překonám
Stěží ti ráno rozkrojím chléb
Aniž bych chutnal sůl

ZMYJKA, 5.2.2007

Nešpory

Z bolesti vzlíná usebrání
- jak po skle sklenic
stéká tíseň -
v jazyku střepy z nevyspání:
Zlý sen.

A nahé kosti dlaní.