• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    RICARDERONAutorská poezie - Výběr
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TOMASZ, 5.11.2010

    LISTOPAD

    Červánky.
    Rudé zámotky strachu,
    že se tak brzy stmívá,
    že svět bude jednou holý
    jako listopad.

    Absurdní okamžik.
    Vlažný vítr rve listí
    a nevíš,
    kde bude víc pršet:
    venku, nebo vevnitř.

    Po žlutém běhounu
    došel podzim
    k nejkrutější chvíli.

    Bojíš se,
    jestli bude za co žít.
    A já mlčím;
    nevím,

    jestli bude proč.
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    SORRYLOOKING, 18.10.2010

    mikrofon

    „kdosi mi říkal
    že jednou do rakve mrtvému
    strčili mikrofon.“
    až se ticho bálo.

    pod tlakem zeměpisných fakt
    naposled zasténáš.

    nakoukne to vesmírem
    studeným –
    jako když na mě čekáš
    před domem a smráká se.

    ve svém pokoji tiše chodím
    někdy omylem šlápnu
    dovnitř tvé tmy.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BUBLINKY, 13.10.2010


    Kaluže mezi pražci

    Jako rozbitý nákladní vlak
    líně a bez houkání
    drkotají lidi do stanic
    vypouští páru

    Úzkorozchodné koleje bytů
    jsou cítit po vodě a rzi

    Na dva prsty mělké kaluže
    mezi pražci synchronně tepou

    neviditelným srdcem
    FIN
    FIN --- ---
    +1
    HANNA, 21. 9. 2010

    budí mě chvění stolní lampy
    a drápky zaryté do peří
    ze společných nocí

    projížďky se staženým stropem
    zimomřivé lety do minulosti
    dýchavičná údolí mezi žebry

    kočka dnes v noci ukousla
    z lapače snů
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    +1
    BUBLINKY, 22.6.2010


    ***

    Oblohu přikryla plst

    plátny Pollocka
    rozkvetly meze

    za deště
    plakat nelze
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    NEMESIS, 1.8.2010


    Nina

    Mezi zelenou a zlatem
    jsou okna zatemněná
    a Nina ojíněna
    hraje tiché housle
    v místech, kde se mlčí
    kde stopy
    tmavnou hnědým blátem
    Tam
    mezi zelenou a zlatem
    v krajině před záchvatem
    se rodí nová jména
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    +1

    MAEROR, 25.6.2010


    ...

    vlastně už dlouho jsme si v posteli nepovídali
    o něčem obyčejném
    vlastně už dlouho jsme si nepovídali
    v posteli vlastně už dlouho jsme
    neleželi spolu
    už dlouho jsme spolu nespali
    nepovídali si a nespali
    v posteli už dlouho
    spolu
    vlastně

    rozsvítil jsem
    abych se podíval, jak vypadáš
    a teď se bojím zhasnout
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    LIPO --- --- 1:22:49 14.5.2010

    DECH JE NÁKLAD
    prázdných slov
    vyzvednutých ke stropu.

    DECH jsou obnažená břicha balónů
    naplněná obžérstvím tělesného.

    TEĎ je tvůj vzdech,
    TEĎ je SADISTICKÁ VÁŠEŇ
    svazující ruce i nohy
    milenky,
    abys ji nafouknul na úděl věci
    jako rybí měchýřek.

    Jen málo se budu divit,
    až naší posteli vyrostou šupiny…
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    Lipo

    Je podivná otázka ve tmě za oschlými víčky: zasadit pomněnky do slepých důlků soch a přivonět si k nim.
    Je podivný úkol pro mladého kapitána: povážit jablka ve svých rukou.
    Je podivná žádost za koktajícím srdcem: nalepit plástve s medem na hřbety rukou a nastavit je k ulíbání.
    Snad ještě podivnější je němé přání, aby mlsný kapitán prokousnul kůži jako sklo přímo do nicoty...

    NATASHA
    NATASHA --- ---
    FIN, 1.3.2010



    a pak jsi řekla
    "hele, už se přece známe
    napiš něco pro toho kluka
    kterýho teď chci sbalit
    nikdy mu to neukážu
    ale ráda bych věděla"

    bylo to neobyčejně kruté

    později jsme se smáli
    dolů z kopce
    jako blázni
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    FIN, 16.2.2010



    záda mě bolí
    div nechcípnu
    a i toto přesvědčení
    už mě začíná opouštět
    jen za oknem brkoslav
    který křídla má
    soucitně hledí na tvora
    který mít nebude
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    FIN, 13.1.2010


    někdy
    usínám s bolestí
    ale už jsem si zvykl

    pak do rána spím
    jako tehdy
    v kapce soli
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BUBLINKY, 27.1.2010


    Všechno je zmrzlé na kost
    křehké a dýchavičné
    Ojíněné slepé rameno prasklo
    pod smíchem bruslařů

    Ticho a mlhavo z úst stařen
    dere se nosem ven
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    NANTHEI, 20.1.2010


    Tři fragmenty na jedno téma

    *

    přítelkyně má dnes prádlo v jiném městě
    to naše čerstvě spí
    v nepovlečeném
    než přejde hodina do zimního rána
    nebude ho třeba

    já bydlím v polospánku
    ty přivřené oči
    mi stejně sluší víc


    *

    když jsi naposledy prala
    bylo na přelomu
    nejen to léto

    dnes mi nasněžilo
    do ponožek
    a ty už jsou radši na vyhození


    *

    nenosím vlasy a krátké sukně
    ze stejného důvodu
    prala jsi prádlo v jiném městě
    jeho jméno jsem zapomněla
    ze stejného důvodu
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    UNSEEN, 21.1.2010

    21.01.10

    a budeš-li mne potřebovat
    tlím nedočkavě na půl cesty
    celá ta léta
    věčnosti

    proč nepohřbívat stále znova?
    hoď hlínou směle - nic se nestyď!
    ať oddychne si u kostí
    a budem hledat v chlebu vlasy
    zas lovit rzivé nože z mléka

    promrzlý fénix peří svléká
    žádnou už jiskru nechystá si

    tak beze změny - na půl cesty
    pod hlavu bláto
    navrch klestí
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    SORRYLOOKING, 13.1.2010

    s hlavou obrácenou dolů

    "Já mrtvy harlekýn
    trvám i po smrti neochvějně na tom
    že slunce zacházející za hory
    je krásné"

    Když několik dní nespím
    a chodím s těžkou hlavou dostatečně nízko
    umím vidět smrt

    je taková, jakou jsem ji čekal
    hubená jako kýl a šedobílá
    jako žižkovská ulice

    v uších neustále hučí
    nad ránem
    odněkud poblíž pouští
    úryvky hořkého pláče

    dost krátké na to
    aby je nešlo vysvětlit

    až dnes půjdete
    lipanskou ulicí
    budete myslet, že tam není

    stačí jen
    sklonit se o trochu níž.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    MAEROR, 2.1.2010

    …

    nejdelším řeznickým nožem
    má hříšná zvědavost načala nový rok
    a z vyvrženého masa šedavě se páří
    do ticha zasněžených polí

    měl bych být asi rád
    že ačkoli necítím jej na své vyděšené tváři
    nějaké teplo ve mně přesto je
    ale já bože žaluji
    že mne ten pajšl zatraceně bolí
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    +1
    SORRYLOOKING, 30.12.2009

    Modlitba pro Johna Surmana


    Čtvrtek odpoledne nad Břevnovem
    těsně nad námi proletěli rorýsi

    Nad střechami nás ovanulo teplo z šachet
    drkl jsem nohou o stožár a vzpomněl si na dítě
    čas byl obří bratr co mi zacpal ústa
    potem páchnoucí dlaní

    Po letech se nahý
    vrátil zpátky

    Otec po mém boku
    mírně pokrčil nohy a ruce svěsil podél těla
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    +1
    ZMYJKA, 10.12.2009


    Santorium Nad hlubinou II.

    "Některé stromy večer svítí
    jako vy, madam Paerová -
    jenom hoříte."

    "To vás, pane senátore, soumrak sedřel
    jako Inciatův postroj -
    za ty roky
    jste vybledl pro všechny kromě těch
    kteří vám vyměňují prostěradla."

    "Politika je špinavá hra, madam Paerová,
    musíte najít někoho,
    čí světlo se ve vás odrazí
    a potom ho vláčet blátem."

    "Když skočíte z té skály, madam Paerová,
    horké vlny vás obejmou
    a uhasí."

    "Někdo si stačil otevřít žíly včas, pane senátore,
    jenže mě dneska bolí hlava,
    a praetoriáni čekali tak dlouho
    až zešedivěli a zešedli."

    "Bez ohně v soumraku, madam Paerová,
    ani ty mosty nehoří, natožpak Řím."
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    +1
    ZMYJKA, 30.11.2009

    Santorium Nad hlubinou

    Madam Paerová kouří jako by brečela,
    v horké páře se ztrácí ostrovy:
    "A co ty stovky Židovek?"

    "To jsou manželky.
    Zachraňujeme jenom manželky -
    pořežte se, madam Paerová,
    a pojedeme spolu do Paříže."

    "Máte předstírat šílenství, madam Paerová,
    ne se tak chovat -
    tohle vám nikdo neuvěří."

    "Ještě na vás nezapomněli, pane senátore,
    i když...
    co by jim mohl udělat starý, chromý, mrtvý muž?"

    "Sem se posílají političtí nepřátelé a
    političtí přátelé politických nepřátel,
    a pak ti bezvýznamní, na které by se mohlo zapomenout,
    aby se na ně nezapomnělo -
    kdyby svatá Helena ležela ve Středozemním moři
    byl by tu s námi."
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam