CORWEX --- --- 22:14:35 6.12.2010

Litomyšl/Seškrtaná

Máš ji jen v jedné noze
kulháš fortnou
Ráno vycení zámek
zuby jak dřevoryt

TOMASZ, 5.11.2010

LISTOPAD

Červánky.
Rudé zámotky strachu,
že se tak brzy stmívá,
že svět bude jednou holý
jako listopad.

Absurdní okamžik.
Vlažný vítr rve listí
a nevíš,
kde bude víc pršet:
venku, nebo vevnitř.

Po žlutém běhounu
došel podzim
k nejkrutější chvíli.

Bojíš se,
jestli bude za co žít.
A já mlčím;
nevím,

jestli bude proč.

SORRYLOOKING, 18.10.2010

mikrofon

„kdosi mi říkal
že jednou do rakve mrtvému
strčili mikrofon.“
až se ticho bálo.

pod tlakem zeměpisných fakt
naposled zasténáš.

nakoukne to vesmírem
studeným –
jako když na mě čekáš
před domem a smráká se.

ve svém pokoji tiše chodím
někdy omylem šlápnu
dovnitř tvé tmy.

BUBLINKY, 13.10.2010


Kaluže mezi pražci

Jako rozbitý nákladní vlak
líně a bez houkání
drkotají lidi do stanic
vypouští páru

Úzkorozchodné koleje bytů
jsou cítit po vodě a rzi

Na dva prsty mělké kaluže
mezi pražci synchronně tepou

neviditelným srdcem

NEMESIS, 1.8.2010


Nina

Mezi zelenou a zlatem
jsou okna zatemněná
a Nina ojíněna
hraje tiché housle
v místech, kde se mlčí
kde stopy
tmavnou hnědým blátem
Tam
mezi zelenou a zlatem
v krajině před záchvatem
se rodí nová jména

LIPO --- --- 1:22:49 14.5.2010

DECH JE NÁKLAD
prázdných slov
vyzvednutých ke stropu.

DECH jsou obnažená břicha balónů
naplněná obžérstvím tělesného.

TEĎ je tvůj vzdech,
TEĎ je SADISTICKÁ VÁŠEŇ
svazující ruce i nohy
milenky,
abys ji nafouknul na úděl věci
jako rybí měchýřek.

Jen málo se budu divit,
až naší posteli vyrostou šupiny…

Lipo

Je podivná otázka ve tmě za oschlými víčky: zasadit pomněnky do slepých důlků soch a přivonět si k nim.
Je podivný úkol pro mladého kapitána: povážit jablka ve svých rukou.
Je podivná žádost za koktajícím srdcem: nalepit plástve s medem na hřbety rukou a nastavit je k ulíbání.
Snad ještě podivnější je němé přání, aby mlsný kapitán prokousnul kůži jako sklo přímo do nicoty...

FIN, 1.3.2010



a pak jsi řekla
"hele, už se přece známe
napiš něco pro toho kluka
kterýho teď chci sbalit
nikdy mu to neukážu
ale ráda bych věděla"

bylo to neobyčejně kruté

později jsme se smáli
dolů z kopce
jako blázni

FIN, 16.2.2010



záda mě bolí
div nechcípnu
a i toto přesvědčení
už mě začíná opouštět
jen za oknem brkoslav
který křídla má
soucitně hledí na tvora
který mít nebude

FIN, 13.1.2010


někdy
usínám s bolestí
ale už jsem si zvykl

pak do rána spím
jako tehdy
v kapce soli

BUBLINKY, 27.1.2010


Všechno je zmrzlé na kost
křehké a dýchavičné
Ojíněné slepé rameno prasklo
pod smíchem bruslařů

Ticho a mlhavo z úst stařen
dere se nosem ven

NANTHEI, 20.1.2010


Tři fragmenty na jedno téma

*

přítelkyně má dnes prádlo v jiném městě
to naše čerstvě spí
v nepovlečeném
než přejde hodina do zimního rána
nebude ho třeba

já bydlím v polospánku
ty přivřené oči
mi stejně sluší víc


*

když jsi naposledy prala
bylo na přelomu
nejen to léto

dnes mi nasněžilo
do ponožek
a ty už jsou radši na vyhození


*

nenosím vlasy a krátké sukně
ze stejného důvodu
prala jsi prádlo v jiném městě
jeho jméno jsem zapomněla
ze stejného důvodu

UNSEEN, 21.1.2010

21.01.10

a budeš-li mne potřebovat
tlím nedočkavě na půl cesty
celá ta léta
věčnosti

proč nepohřbívat stále znova?
hoď hlínou směle - nic se nestyď!
ať oddychne si u kostí
a budem hledat v chlebu vlasy
zas lovit rzivé nože z mléka

promrzlý fénix peří svléká
žádnou už jiskru nechystá si

tak beze změny - na půl cesty
pod hlavu bláto
navrch klestí

SORRYLOOKING, 13.1.2010

s hlavou obrácenou dolů

"Já mrtvy harlekýn
trvám i po smrti neochvějně na tom
že slunce zacházející za hory
je krásné"

Když několik dní nespím
a chodím s těžkou hlavou dostatečně nízko
umím vidět smrt

je taková, jakou jsem ji čekal
hubená jako kýl a šedobílá
jako žižkovská ulice

v uších neustále hučí
nad ránem
odněkud poblíž pouští
úryvky hořkého pláče

dost krátké na to
aby je nešlo vysvětlit

až dnes půjdete
lipanskou ulicí
budete myslet, že tam není

stačí jen
sklonit se o trochu níž.

MAEROR, 2.1.2010

…

nejdelším řeznickým nožem
má hříšná zvědavost načala nový rok
a z vyvrženého masa šedavě se páří
do ticha zasněžených polí

měl bych být asi rád
že ačkoli necítím jej na své vyděšené tváři
nějaké teplo ve mně přesto je
ale já bože žaluji
že mne ten pajšl zatraceně bolí