almost dawn
blackbirds on the telephone wire
waiting
as I eat yesterday's
forgotten sandwich
at 6 a.m.
an a quiet Sunday morning.

one shoe in the corner
standing upright
the other laying on it's
side.

yes, some lives were made to be
wasted.

I know the bottom, she says. I know it with my great tap root:
It is what you fear.
I do not fear it: I have been there.

But I fear
I have nothing to give
I have so much to lose here in this lonely place.
Tangled up in your embrace,
Theres nothing I'd like better than to fall.

The entire film spans only eleven minutes (including credits) of three scenes: Birth, Between, and Rebirth.

Each scene features one individual: respectively, a young woman floating in a swimming pool, a young man (and his twin apparitions) gyrating between two oncoming automobiles, and a young man running and breaking through a skyscraper window into the open air.

It's all in black and white. There is no dialog or text; just slow, mournful, quasi-Middle-Eastern music.

http://ibawizard.net/~x-only/We_Have_Decided.mov

http://ibawizard.net/~x-only/Shpongle_-_3_-_A_New_Way_to_Say_'Hooray!'.mp3

Natálie se dnes probudila o deset minut dřív. Posadila se na posteli a napadlo ji „Jak to?“. Pak ji ještě napadlo „Proboha!“, „Ale ne!“ a „Proč právě já?“, nakonec ale přeci jen naskočilo racionální uvažování a v tu chvíli ji napadlo „O deset minut dřív než co, ksakru?“. A to byla správná otázka. O deset minut dřív než co?

Natálie rozsvítila a podívala se na budík. Ukazoval 6:08. Hm, žádný čas, který by vypadal jako o deset minut dřív než něco, to tedy nepřipomínalo, a to ani když zkusila odečíst tu minutu, kterou se patrně vzpamatovávala.

Natálie se rozhodla, že tomu přijde na kloub. Prostě počká, až bude za deset (teď už vlastně jen devět) minut a pak se uvidí. Zhasla tedy, lehla si na postel a čekala. Tím pádem ovšem v 6:17 opět usnula.

There is no sound, no voice, no cry in all the world that can be heard - until someone listens.