slave screams he thinks he knows what he wants
slave screams thinks he has something to say
slave screams he hears but doesn't want to listen
slave screams he's being beat into submission
don't open your eyes you won't like what you see
the devils of truth steal the souls of the free
don't open your eyes take it from me
i have found
you can find
happiness is slavery
slave screams he spends his life learning conformity
slave screams he claims he has his own identity
slave screams he's going to cause the system to fall
slave screams but he's glad to be chained to that wall
don't open your eyes you won't like what you see
the blind have been blessed with security
don't open your eyes take it from me
i have found
you can find
happiness is slavery
i don't know what i am i don't know where i've been
human junk just words and so much skin
stick my hands thru the cage of this endless routine
just some flesh caught in this big broken machine

Lamb - Zero
http://x.anise.cz/mp3/05_-_zero.mp3

Takovej ten pocit, kdy mate zivot, mate praci, mate perspektivu, ale presto se
jednoho dne zastavite a zjistite, ze uz dal nemuzete. Neni to krize stredniho
veku, neni to chvilkova deprese nad vlastnim zivotem, proste se zastavite a
dal to uz nejde. Nepremyslite nad tim, co ted, nedebatujete sam se sebou o
vlastni budoucnosti. V tomto momente vam totiz uz opravdu dojde palivo,
energie, chut cokoliv delat. Cokoliv. Jste na absolutni nule a tim padem uz
nemuzete ani natankovat. Stojite tam a ve zlomku vteriny vam dojde, ze je
konec. Priliz dlouho jste se odstrkovali sebe sama na stranu, aby silnejsi a
perspektivnejsi Ja mohlo existovat. A pak ubehne 40 let a vy zemrete.

Jsem 18-ti leta studentka ktera se moc rada dela u predstav, ze nosi velmi vysoke podpatky, ale ve skutecnosti je nenosim protoze me z nich moc boli nohy, zaroven mam rada prestavu ze mam obrovske predmety v analu, ale sama si tam strcim tak mrkev-a i ta je celkem neprijemna, navic se rada oblekam jako kurva a hlavne mam rada predstavu, ze mam amputovanou nohu, ale to samozdrejme v realu nechci.

míval jsem rád láhve plné krve
mladé dívky v kabátech z velbloudí vlny
prince Valiant
kouzlo Pepka námořníka

zápas spočívá v zápase samotném
jako vývrtka
pořádnému chlapovi se nedostane korek do vína

tohle už napadlo milióny mužů
při holení,
že vzít si život je možná lepší než
zbavovat se vousů

I press my ear to the ground
and listen for life
(shhhhh)
and I hear nothing

v šestnácti letech
za krize
chodíval jsem domů opilý
a všechny mé svršky -
trenýrky, košile, ponožky -
kufr a stránky povídek
bývaly rozházené na
trávníku před domem a po
ulici.

moje matka čekávala
za stromem:
„Henry, Henry, nechoď
dál.. zabije
tě, četl tvoje
povídky...“

„může mi políbit
prdel...“

„Henry, prosímtě, vem
si tohle... a
najdi si podnájem.“

ale strachoval se,
že bych nemusel
dodělat školu
a tak jsem se vždycky
vrátil.

jednou večer vešel
se stránkami jedné
z mých povídek
(kterou jsem mu nikdy nedal
přečíst)
a řekl: „tohle je
výborná povídka.“
já řekl: „fajn,“
a on mi ji podal
a já si ji přečetl.
byla to povídka
o jednom boháči
který se pohádal se
ženou a odešel
ven do noci
dát si kávu
a pozoroval
čísnici a lžíce
a vidličky a
solničky a pepřenky
a neonový nápis
ve výkladu
a pak se vrátil
do své stáje
aby se podíval na
svého nejoblíbenějšího koně
který ho
kopl do hlavy
a zabil.

nějak ho
ta povídka
musela oslovit
třebaže
když jsem ji psal
neměl jsem vůbec
ponětí, o čem
píšu.

tak jsem mu řekl:
„dobře, tati, mužeš si
ji nechat.“
a on si ji vzal
a odešel
a zavřel za sebou.
myslím, že to bylo
asi nejvíc,
co jsme se kdy sblížili.