Tuhle jsem jel vlakem a na par metru prede mnou sedel starsi pan a jeho vnuk. Vetsinu konverzace jsem ignoroval, ale zaujala me otazka, kterou vnuk polozil dedovi, kdyz vlak zastavil nekde uprostred niceho a deda se podivil nad tim, proc stojime. Ditko se zeptalo:
"Proc bychom tady nemeli stat?"
Dedovi trvala odpoved dobrych 15 vterin. Predtim odpovidal velice rychle, takze jsem byl sam zvedavy, s cim se vytasi. Mel jsem v hlave par nejprirozenejsich odpovedi, ale byl jsem zvedavy na dedu. Po chvili deda rekl:
"Protoze to neni v jizdnim radu."
Musim rict, ze me prekvapil. Tuto odpoved bych necekal. Mel jsem hroznou chut se zvednout a rict tomu klukovi, ze to neni kvuli jizdnimu radu, ale podat mu lepsi a pravdivejsi odpoved. Prislo mi, ze byl prave oloupen svym vlastnim dedou. Dostal nejenom uplne zcestnou odpoved, ale navic odpoved, ktera mu zavrela spoustu dveri v oblasti patrani po pravde.
Byla to prvni veta, ktera ho zacal pripravovat na bezny zivot v nasi spolecnosti.