opravdu to nebyl zas tak spatny den,
mel jsi hlad a pozoroval jsi
labute v parku
a koukal ses, jak krouzi dokola,
bylo ticho
a ty sis prohlizel jejich peri, sije,
oci.
chvili jsi premyslel o tom,
ze by sis jednu chytil, zabil a snedl,
ale
stejne jsi ji nemel na cem
uvarit.
a taky jsi vedel, ze bys to
nedokazal.
bylo hodne veci, ktere jsi
nedokazal.
taky proto ses valel o hladu
v mestskem parku.

v tom se ozvaly hlasy a
byla to mlada slecna v letnich
satech a mela s sebou
mladence a oba se
smali.

podival ses na ne a byli
mrtvi,
hodil jsi je do
hrobu
a byli z nich kosti
a lebky.

pak ses zvedl z
travy a nechal je tam i s
labutema.

vysel jsi z parku,
ocitl ses na hlavni ulici,
vydal ses na prochazku,
chuze mela neco do sebe,
a nebyl to zas tak spatny
den,
den jako kazdy jiny,
prochazis se po ulici,
mozek si po svem filtruje
svet -
a naraz se ti
rozbreskne.
rozhodl ses, ze byt sam je
neco uzasneho
a zazracneho.
nic jineho totiz
nema
smysl.

Life involves suffering and transitoriness. No person can choose his age or
the condition of his time. The past may rob the present of much joy and much
mystery. The generation of Buchenwald and the Siberian labor camps cannot
talk with the same optimism as its fathers. The bliss of Dante has been lost
on our civilization.

Vzdycky kdyz neco ztratim tak sem prekvapenej, ze sem jeste neco mel

Literarni teoretik pise o tom, jak lze odecitat autobiograficke rysy z textu
zemrelych autoru. Odvazny clanek ma ohlasy, napise mu i zapalena divka,
cerstva absolventka oboru. Zacnou si psat. On je z jejich dopisu uplne vedle:
konecne nasel nekoho, s kym si rozumi. Po desitkach psani se sejdou v jednom
meste, s dychtivym ocekavanim. Staci dve schuzky a otravene se rozlouci uz
naporad.


O volbach a hlasovani skrze kazdodenni ukony. Des z te odpovednosti. Kdyz
presunes knihu z predniho regalu do krabice, zrazujes jeji hodnoty. Jako bys
autora zostudil nebo zabil. Vymazal z historie.


Lek na rymu. Lek na rakovinu. Dva blazni, obsedantne se snazici vyrobit
nevyrobitelne. Pohovor o tom, jaky je mezi nimi rozdil.


Prijdu do pokoje, Chlapec mlci, diva se na me a tvari se vazne. Mam pocit, ze
neco provedl, ale nikde nevidim zadnou skodu. Po chvili ticha otevre pusu a
vyplivne kuchynske stopky.


Zeru sice rad, ale zaroven jsem i liny: proto mi zavazek k pustu necini vetsi
problem. Aspon se nemusim shanet po zvanci. Buh prece chce, abychom hodne
vysedavali a zirali do prazdna.