Vzdycky kdyz neco ztratim tak sem prekvapenej, ze sem jeste neco mel

Literarni teoretik pise o tom, jak lze odecitat autobiograficke rysy z textu
zemrelych autoru. Odvazny clanek ma ohlasy, napise mu i zapalena divka,
cerstva absolventka oboru. Zacnou si psat. On je z jejich dopisu uplne vedle:
konecne nasel nekoho, s kym si rozumi. Po desitkach psani se sejdou v jednom
meste, s dychtivym ocekavanim. Staci dve schuzky a otravene se rozlouci uz
naporad.


O volbach a hlasovani skrze kazdodenni ukony. Des z te odpovednosti. Kdyz
presunes knihu z predniho regalu do krabice, zrazujes jeji hodnoty. Jako bys
autora zostudil nebo zabil. Vymazal z historie.


Lek na rymu. Lek na rakovinu. Dva blazni, obsedantne se snazici vyrobit
nevyrobitelne. Pohovor o tom, jaky je mezi nimi rozdil.


Prijdu do pokoje, Chlapec mlci, diva se na me a tvari se vazne. Mam pocit, ze
neco provedl, ale nikde nevidim zadnou skodu. Po chvili ticha otevre pusu a
vyplivne kuchynske stopky.


Zeru sice rad, ale zaroven jsem i liny: proto mi zavazek k pustu necini vetsi
problem. Aspon se nemusim shanet po zvanci. Buh prece chce, abychom hodne
vysedavali a zirali do prazdna.

To predict the behavior of people in advance, you only have to assume that they will always try to escape a disagreeable situation with the smallest possible expenditure of intelligence. -- Nietzsche

...
Ja ve sve opozici vuci byti hleda utociste v tomto byti samem.
Sebevrazda je tragicka, nebot smrt neresi vsechny problemy, jez vznikaji s narozenim, neni schopna ponizit pozemske hodnoty.
Odtud zaverecny vykrit Macbetuv, ktery stoji tvari v tvar smrti a je premozen, protoze universum neni zniceno soucasne s jeho zivotem.
Utrpeni si zoufa nad tim, ze je pripoutano k byti, a soucasne miluje byti, k nemuz je pripoutane.
Zivot se neda opustit.
Jaka tragedie! Jaka komedie!
Taedium vitae se koupe v lasce k zivotu, ktery zavrhuje.
Zoufalstvi nedokaze skoncovat s idealem radosti.
..

zrovna k tydle fotce, kdyby se nekomu chtelo, schvalne mi napiste, zda vas oslovila a pokud, tak cim

Zahrada Epikurova byla asi platanovým hájem, s temně zelenými vavřínovými keři a kvetoucími oleandry, kde stály zkamenělé nymfy a mramorově hladké nebo bronzové sochy božstev u cest, na kte­rých za chůze rozmlouvali mistři s žáky o správném způsobu života, zda je třeba se bát smrti nebo zloby a závisti bohů, - zda se bát vševládného osudu, nebo i pouhých zákonů stvořených lidmi.
Moudrý člověk, který přemýšlí o nekonečnu a nepomíjivosti kosmu, nabude vnitřního klidu a osvobodí se od strachu ze smrti, nebude se už bát slepého osudu, odváží-li se vést život podle rozumu, jeho velkorysé a vznešené smýš­lení o bozích mu nedovolí uvěřit, že by mohli být pověřeni dohledem nad lidmi, že by se starali o konání smrtelníků, odměňovali a trestali jako soudci v jakémsi druhém životě po smrti. Bohové jsou spíše neproměnní a sami v sobě blažení, avšak lidé se ve svém jedinečném životě, před nímž po nekonečné věky nebyli a po němž už nikdy nebu­dou, v té krátké, prchavé chvíli svého pozemského pobytu, děsí nerozumných představ a přízraků: litují, že se rozkoš vyčerpá a požitek zplaní, třesou se před koncem života, utíkají se pod tvrdé panství státní moci a chvějí se v očekávání zákeřných ran nepochopitelného osudu, - a to vše jen proto, že nemyslí jasně.
Jedině myšlení osvobozuje, osvobo­zuje od bezuzdné žádosti a nezměrného strachu ze smrti, z bohů a drtícího osudu. Myšlení samo je ta nejprůzračnější a nejvybranější slast a svou osvobo­zující očistou od strachu, falešné naděje a bezmezné žádostivosti vnáší do utváření našeho jedinečného pobývání na světě vroucnost, jež rozzařuje naše smysly, dává nám vědoměji vdechovat odém ze vzdušného moře, vděčněji nám otevírá oči do opoj­ného světla slunce a sametových stínů noci, rukám milujících propůjčuje jemnější cit, rtům sladkost, ať už v polibku nebo při prostém jídle a pití darů země.
Jako zahrada pře­tvořila, zlidštila a zkrášlila přírodu, tak proměňuje filosofie divokou pustinu lidského bytí, zmatek vášní a temnotu úzkostí v radostnou scenérii, jež je umě­řená, jasná, přátelsky nakloněná smyslům a prů­zračná v myšlenkách, jedním slovem: krásná.