opravdu to nebyl zas tak spatny den,
mel jsi hlad a pozoroval jsi
labute v parku
a koukal ses, jak krouzi dokola,
bylo ticho
a ty sis prohlizel jejich peri, sije,
oci.
chvili jsi premyslel o tom,
ze by sis jednu chytil, zabil a snedl,
ale
stejne jsi ji nemel na cem
uvarit.
a taky jsi vedel, ze bys to
nedokazal.
bylo hodne veci, ktere jsi
nedokazal.
taky proto ses valel o hladu
v mestskem parku.
v tom se ozvaly hlasy a
byla to mlada slecna v letnich
satech a mela s sebou
mladence a oba se
smali.
podival ses na ne a byli
mrtvi,
hodil jsi je do
hrobu
a byli z nich kosti
a lebky.
pak ses zvedl z
travy a nechal je tam i s
labutema.
vysel jsi z parku,
ocitl ses na hlavni ulici,
vydal ses na prochazku,
chuze mela neco do sebe,
a nebyl to zas tak spatny
den,
den jako kazdy jiny,
prochazis se po ulici,
mozek si po svem filtruje
svet -
a naraz se ti
rozbreskne.
rozhodl ses, ze byt sam je
neco uzasneho
a zazracneho.
nic jineho totiz
nema
smysl.