Také Hobbes vycházel z úvah o občanské válce, kterou chápal jako přirozený stav lidské existence. Původně byli všichni lidé svobodní a vzájemně si rovní, postupně ale člověk propadl svým pudům a pohnutkám svých individuálních vášní, které jej uvrhly do války všech proti všem: „Člověk člověku vlkem". Protože měl ale zároveň obavy z násilné smrti a usiloval o pohodlný život, snažil se dosáhnout míru. Z tohoto důvodu, míní Hobbes, museli spolu lidé uzavřít smlouvu, v níž se v zájmu míru zřekli svého přirozeného práva na vzájemné zabíjení. Toto právo přenesli na stát, který sám přebírá veškerou moc smluvních partnerů. Stát je ztotožňován s biblickým netvorem Leviathanem, umělým nadčlověkem, který si jako jediný uchovává dravou moc v prapůvodním stavu tím, že sám rozhoduje o válce či míru, příteli či nepříteli, o smrti či o životě.