Kdyby pak u bytosti, která je nadána rozumem a vůlí, bylo vlastním účelem přírody její zachování, její blaho, jedním slovem její blaženost, pak by k tomuto účelu příroda byla velice špatně zvolila svá opatření, jestliže si vyhlédla rozum lidského tvora za vykonavatele svého záměru. Neboť všechna jednání, která má vykonat onen tvor za tímto záměrem, rovněž tak všechna pravidla jeho chování by mohla být daleko přesněji předznačena v instinktu a onen účel by mohl být daleko bezpečněji zajištěn, než jak se to kdy může stát skrze rozum. Jedním slovem, příroda by byla zabránila tomu, aby rozum vyústil v praktické užívání a byl tak opovážlivý, aby se svými chabými úsudky vymýšlel pro ni dokonce i projekty jejiho zachovani a prostředky k jejímu dosažení; příroda by naopak převzala nejen volbu účelů, nýbrž i samotných prostředků a obojí by moudrou péčí svěřila výhradně instinktu.

Vskutku také shledáváme, že čím více má kultivovaný rozum v úmyslu požitek ze života a blaženost, tím více se člověk vzdaluje (sve) pravé spokojenosti, z čehož pak u mnohých, vzniká jistý stupeň nenávisti k rozumu. Ačkoli zvažují všechny výhody, které požívají netoliko jen z objevů veškerého umění uplatňujícího se ve společenském přepychu, nýbrž dokonce z věd, shledávají přesto, že si ve skutečnosti uvázali na krk daleko více svízelů než získali blaženosti, a spíše projevují závist k lidem prostšího ražení, kteří se více nechávají vést pouhým přirozeným instinktem a kteří neponechávají svému rozumu velký vliv na své jednání. A musíme uznat, že úsudek těch, kteří mírní, ba popírají chvalozpěvy na výhody, které by měl v otázce blaženého a spokojeného života zajišťovat rozum, není vyvolán rozmrzelostí či nevděkem vůči dobrotivé vládě světa, nýbrž že skrytým základem úsudku těchto lidí je idea o jiném a mnohem důstojnějším záměru s jejich existencí, pro nějž a nikoli snad pro blaženost je rozum vlastním způsobem povolán.

Neboť ačkoli rozum není zcela způsobilý, aby bezpečně vedl vůli, pokud jde o její předměty a uspokojování všech našich potřeb, ke kterémužto účelu by daleko bezpečněji vedl vrozený přirozený instinkt, nicméně je nám přidělen jako praktická schopnost, tzn. jako taková, která má ovlivňovat vůli; z toho plyne, že jeho pravým určením musí být utvářet vůli nikoli jako prostředek k jinému účelu, nýbrž jako prostředek sama pro sebe; a prave k tomu bylo zapotřebí výlučně rozumu, zatímco všude jinde si příroda vedla účelně při užití instinktu. Tato vůle nesmí být sice jediným a celým dobrem, ale musí být přesto nejvyšším dobrem a podmínkou všeho ostatního, dokonce i samotné touhy po blaženosti.


-- Kant (trochu upraveno a lehce promazano)

Znáte lásku na jeden pohled?

Jdou kolem sebe, on a ona... Jdou si za svým... Jdou... Najednou zvednou hlavy a podívají se na sebe... Nezastavují se, ale pořád na sebe hledí až se musí otočit a jít pozpátku... Dívají se... A je to láska. Jsou v tom všechna ta krásná i smutná poprvé. Je v tom první polibek, první společné chvíle, první milování, první porozumění si, pak první neshoda, první hádka a první slzy. Všechna ta krásná i smutná poprvé, která mohou být jen jedno. Nakonec se na sebe usmějí, lehce kývnou, otočí se a odejdou si za svým. Celý ten jeden pohled se milovali aniž by se jedinkrát dotkli...

"Obdivoval zvlastni zaslepenost, s niz lide, prestoze na pratelich dobre
pozoruji vsechny zmeny, jim vnucuji obraz, jaky si o nich jednou provzdy
vytvorili. Vzdy ho budou soudit podle toho, cim kdysi byl. Stejne jako psi
nemeni povahu, lide se k jinym lidem chovaji jako psi."

I'm becoming less defined, as days go by
Fading away, well you might say I'm losing focus
Kinda drifting into the abstract in terms of how I see myself

Yes I am alone but then again I always was
As far back as I can tell, I think maybe it's because
because you were never really real to begin with
I just made you up, to hurt myself

And it worked
Yes it did!

Well the tiniest little dot caught my eye and it turned out to be a scab
And I had this funny feeling, like I just knew it's something bad

I just couldn't leave it alone
Picking at that scab
It was a doorway trying to seal itself shut
But I climbed through

Now I'm somewhere I am not supposed to be
And I can see things I know I really shouldn't see
And now I know why now, now I know why
Things aren't as pretty, on the inside

Také Hobbes vycházel z úvah o občanské válce, kterou chá­pal jako přirozený stav lidské existence. Původně byli všichni li­dé svobodní a vzájemně si rovní, postupně ale člověk propadl svým pudům a pohnutkám svých individuálních vášní, které jej uvrhly do války všech proti všem: „Člověk člověku vlkem". Pro­tože měl ale zároveň obavy z násilné smrti a usiloval o pohodl­ný život, snažil se dosáhnout míru. Z tohoto důvodu, míní Hobbes, museli spolu lidé uzavřít smlouvu, v níž se v zájmu mí­ru zřekli svého přirozeného práva na vzájemné zabíjení. Toto právo přenesli na stát, který sám přebírá veškerou moc smluv­ních partnerů. Stát je ztotožňován s biblickým netvorem Leviathanem, umělým nadčlověkem, který si jako jediný uchovává dravou moc v prapůvodním stavu tím, že sám rozhoduje o vál­ce či míru, příteli či nepříteli, o smrti či o životě.