Pamatuješ…
Ten den ti bylo 16,
bylo léto a všechno a všichni ti připadali fajn.
Byla jsi šťastná jak malá holčička,
když dostane svojí první panenku.
Když večer začal padat sníh, lehce, potichu,
tak jako vždycky.
Ten sníh se třpytil a byl skvělej,
svět přes něj vypadal krásnej
a všechno bylo snadný,
jen natáhnout ruku…
Od toho dne se svět změnil k lepšímu,
zmizely problémy a na všechno byl čas.
Spousta času, kterej příjemně utíkal.
Byla jsi plná ideálů a nadějí a každej tě měl rád.
Zahodilas dětství a tvářila se děsně dospěle.
Léto skončilo, tak rychle, tak rychle,
jakoby už žádný další nemělo nikdy přijít.
Slyšíš holčičko, tys to vůbec nezaregistrovala,
slyšíš holčičko, padá sníh!
Rychle nastav ruku než přestane!!!
Pozor,problém! Naštěstí jde lehce vyřešit,
vždyť škola přece není důležitá.
Skvělý! Teď už nemusíš nic, jenom žít.
Seš si jistá, že kdykoli budeš něco chtít,
tak to dokážeš. Proč teď,
klidně zejtra, za tejden, kdykoliv…
Seš šťastná a připadáš si jako v pohádce.
Ale tahle je lepší,dospělá…
Zdá se ti trapnej princ se svojí pusou v Šípkový Růžence,
to tvůj kluk je mnohem lepší,
protože pokaždý, když se s nim miluješ,
tak začne venku padat sníh!
Ten sníh je skvělej, i když ne, už tak nejiskří…
To nic, žiješ v Praze, tak je to od smogu.
No tak, podej mu ruku…nevadí,
zkus druhou!!!
Co je, co se děje?! Nic…
Asi se ti něco zdálo…
Seš hrozně smutná, protože tvůj kluk šel.
čtyři roky bude pryč, a to přece znamená…
Ne, je to dobrý, má naštěstí spoustu kamarádů,
a to znamená, že sněžit nepřestane.
Hej,holčičko, vždyť ty sis vůbec neuvědomila,
že na zemi se sníh mění v bláto,
stojíš v něm, slyšíš, nekoukej nahoru,
nepodávej ruku, slyšíš, JAKTOŽE TO NEJDE?!
Prachy…na co potřebuješ peníze…
a proč se před tebou nechávaj kluci z party zapírat?
Vždyť přece nic nechceš, jenom…
Správně! Vykašli se na ně.
Ještěže jsi se seznámila s jinejma.
Vidíš, ty už ti dávno řikali
,,Buď s náma, tamto sou svině!“
A svět je zase děsně fajn
a noví známí v pohodě.
Už ani nemusíš nikam chodit,
je stokrát lepší bejt v bytě.
Tam totiž taky sněží!
Ten sníh se už netřpytí a ani neni tak bílej.
A musí ho bejt víc a častějc,
a víc a častějc, ale to ti je přece jedno.
Už nic nemáš, nic nechceš, jenom sníh.
Je ticho a všechno je bílý jak sníh,
a vedle tvý postele seděj ňáký dva cizí chlapi
a pořád se na něco ptaj.
Z kapačky do tebe pomalu teče cizí krev,
ale to je přece jedno!
Dost… probudila jsi se celá zpocená
a ptáš se sama sebe proč máš tak špatný sny.
Rychle musíš zapomenout,
vždyť je léto, krásně a dneska je ti 16.
Před barákem na tebe čeká tvůj novej kluk,
se kterym je ti dobře a seš šťastná jako malá holčička,
když dostane svojí první panenku!
A tvůj kluk má pro tebe dárek,
za kterej mu děkuješ.
,,To by mi žádnej jinej nedal!“, si pyšně myslíš
a nadšeně se díváš, jak začíná sněžit.
Ten sníh padá potichu a třpytí se tak,
jako vždycky…
na začátku…