Všechna práce antického světa nadarmo: nemám slova, abych vyjádřil, co cítím nad něčím tak zdrcujícím. A vzhledem k tomu, že jeho práce byla prací přípravnou, že byly teprve položeny s žulovým sebevědomím základy k práci na tisíciletí, celý smysl antického světa nadarmo!... Nač Řekové? nač Římané? Všechny předpoklady učené kultury, všechny vědecké metody tu již byly, bylo již zjištěno veliké, nevyrovnatelné umění, jak správně číst - tento předpoklad tradice kultury, jednoty vědy; přírodní věda byla ve spolku s matematikou a mechanikou na nejlepší cestě, - smysl pro fakta, poslední a nejcennější všech smyslů, měl své školy, svou již staletou tradici. Je tomu rozumět? Všechno podstatné bylo nalezeno, aby bylo možno dát se do práce: - metody, desetkrát to nutno říci, jsou to nejpodstatnější, také nejobtížnější, jsou také tím, proti čemu se nejdéle staví zvyklosti a lenosti. Čeho jsme dnes znovudobyli s nevýslovným sebepřemáháním, - již tu byla před více než dvěma tisíci let. A nad to jemný takt a vkus! Nikoli drezúrou mozku! Nikoli co "německé" vzdělání s neotesanými způsoby! Nýbrž něco, co je tělem, gestem, instinktem, - jedním slovem realitou... Všechno nadarmo! Přes noc se všechno stalo už jen vzpomínkou. - Řekové! Římané! Vznešenost instinktu, vkus, metodické bádání, génius organizace a správy, víra, vůle k budoucnosti lidstva, veliké Ano všem věcem, viditelné v podobě Římského impéria, viditelné všem smyslům, veliký styl nikoli už jen uměním, nýbrž vtělený v realitu, pravdu, život... A to všechno ne snad přes noc zasypáno přírodní pohromou, nikoli zašlapáno Germány a jinými těžkonožci! Nýbrž vniveč obráceno lstivými, skrytými, neviditelnými, nedokrvenými upíry! Nikoli poraženo, - jen vysáto!... Skrytá mstivost, malicherná závist nabyla vrchu. Všechno ubohé, všechno co samo sebou trpí, co je souženo špatnými city, celé ghetto duševního světa rázem navrchu.