Zaprvé: je tu spousta zrcadel. Zrcadlo znamená, že jsme ještě neopustili lidský rozměr, člověk se chce vidět. Tady se ale nevidí. Hledá se, hledá své umístění v prostoru, chce, aby mu zrcadlo řeklo: jsi tady, a jsi to ty, jenže může se jak chce trápit a snažit, zrcadla, konvexní či konkávní, ho v tomto okamžiku zklamou, vysmějí se mu: ucouvne-li, pak se najde, stačí však hnout se a přijde sám o sebe. Tento katoptrický tyátr je tu od toho, aby ti odňal veškerou totožnost, aby ses tam, kde jsi, cítil nejistý.

János Pilinszky

Stavrogin se poroučí

„Nudím se tu. Podejte mi můj plášť.
Dřív než cokoli tu uděláte,
myslete na zahradu růží,
či spíš na jeden jediný růžový keř,
jedinou jednu růži, pánové.“

Pašije

Je jenom teplo jatek –
muškátový pach, měkká mázdra,
a jenom slunce. V tišině za sklem
se omývají řezničtí chasníci,
co se však stalo, nemůže přesto nijak dospět konce.


Čtyřverší

Ledový písek a v něm spící hřeby.
Jak plakát osamělé noci deštivé.
Na chodbě světlo hořet nechala jsi.
Dnes prolévají moji krev.

Vykoupeni je pravo zemrit definitivne.

Jedno z jejiho tajemstvi je, ze nikdy nedokazala prijmout nemoc ani smrt, ani snest pomysleni na ne ci na ne proste zapomenout. Z toho plyne jeji obrovska roztrzitost. Vycerpava se uz tim, ze vubec zije jako druzi, ze predstira tu trochu bezstarostnosti a prostoduchosti, jichz je treba k tomu, aby clovek zil dal. Ale v hloubi duse nikdy nezapomina. Nema v sobe dokonce ani dost naivity potrebne k hrichu. Zivot je pro ni jedine cas, coz je zase nemoc a smrt. Na cas ona nehodla pristoupit. Vzpira se v predem prohranem zapase. Kdyz se podvoli, necha se unaset proudem, vyraz utonule ve tvari. Neni z tohoto sveta, protoze ho celou svou bytosti odmita. V tom vsechno vezi.

Odevzdat se nekomu ci necemu ma smysl jen tehdy, pokud se clovek ma v moci. - Jinak se odevzdava, aby unikl vlastni bide.

Proc odmitat udavacstvi, policii a podobne, nejsme-li krestane ani marxiste. Nemame pro to hodnoty. Dokud pro takoveto hodnoty nenalezneme nove opodstatneni, jsme odsouzeni volit dobro neoduvodnitelnym zpusobem. Do te doby bude ctnost vzdycky nelegitimni.

Miltonuv Satan moralne vyrazne prevysuje jeho Boha podobne jako ten, kdo pres vsechna protivenstvi a podstoupena muka setrva na svem presvedceni, prevysuje toho, kdo v chladnem bezpeci jisteho triumfu vykonava nejstraslivejsi mstu na svych nepratelich.

Vrati se z lagru. Zije tim nejobycejnejsim a strohym zivotem. Pak jednou dojde ke krizi a vysvetli: "Vsechno lidske mi nahani hruzu."