Poutníku, kdo jsi ? Vidím, jak jdeš svou cestou, bez výsměchu, bez lásky, s nevyzpytatelnýma očima; vlhký a smutný jako olovnice, jež nenasycena vychází z každé hlubiny opět na světlo - co hledala tam dole? -, s hrudí, jež nevzdychá, se rty, jež skrývají svůj hnus, s rukou, jež se vztahuje už jen zvolna: kdo jsi? cos dělal? Odpočiň si tu: toto místo je pohostinné pro každého - zotav se! A ať jsi kdokoli: co se ti líbí teď? Co ti poslouží k zotavení ? Řekni jen: co mám, to ti nabízím! - "K zotavení? K zotavení? Ach, ty zvědavče, co to mluvíš! Ale dej mi, prosím - "Co? Co? vyslov to! - "Ještě jednu masku! Ještě druhou masku!"...

Filosof, to je člověk, který ustavičně prožívá, vidí, slyší, tuší, doufá, sní mimořádné věci; kterého jeho vlastní myšlenky zasahují jakoby zvenčí, jakoby z výše a zdola, jakožto události a blesky jeho druhu; který je možná sám bouří obtěžkanou novými blesky; osudový člověk, kolem něhož to stále hučí a vře, otvírají se propasti a dějí se hrozné věci. Filosof, ach, bytost, která často od sebe utíká, často má ze sebe strach - ale je příliš zvědavá, než aby stále znovu nepřicházela "k sobě"...
Každý hluboký myslitel se obává více pochopení než nepochopení. Tím druhým trpí možná jeho ješitnost; tím prvním však jeho srdce, jeho soucit, který vždy říká: "Ach, proč to i vy chcete mít tak těžké jako já ?"

....A tak to šlo pořád dál. Druhá věc je, že mě zajímá historie a kdysi jsem v knížce o Himlerovi narazil na případ vyšetřování vražd v koncentračních táborech, které rozjela sama centrála SS. Zařvalo na to několik set Němců včetně šéfa Buchenwaldu. A to je tak divné, že mi to nedalo, abych si o tom nezačal trošku číst.

- K čemu jste došel?

- Že v tom právě není žádný rozpor a že to takhle muselo být. Genocidu nepáchají zdivočelí zločinci, nýbrž slušní občané. Holocaust byl velký celospolečenský projekt, něco jako budování dopravní infrastruktury, a takové projekty je pochopitelně třeba chránit před korupčníky, zloději i vrahy. Vraždit v koncentráku je stejně nepřijatelné jako vraždit v pojišťovně anebo koneckonců na jatkách. A v tom je ta hrůza: z toho, že jsme řádní občané, a ne zločinci, vůbec neplyne, že by občas nebylo nebezpečno přibližovat se k nám moc blízko.....