nemohli mi jednoduše jen sdělit, že nemají cigaretu. museli mně zasvětit do svýho světa, do svýho náboženství: cigarety jsou pro prďochy. oni jedou na Malibu, do nějaký zdánlivě uvolněný a rozskotačený boudy na Malibu a zahulej si tam trávu. svým způsobem mi připomínají ty staré dámy, co stojí na rohu a prodávají „Strážnou věž“. celej ten dav, co jede v LSD, STP, marihuaně, heroinu, hašiši a receptech na kapky proti kašli, trpí syndromem „Strážné věže“: musíš být s náma, člověče, protože jinak jseš mimo, jinak jseš mrtvej. zdá se, že takové neustálé naléhání je pro ty, co něco berou, přímo povinností. žádný div, že je každou chvilku někde zatknou - nedokážou si to totiž brát někde v tichosti pro vlastní potěšení; musejí přece dát vědet, že patří do kruhu. dál se to pak snaží propojit s Uměním, Sexem; revoltou proti establishmentu. jejich psychedelickej Bůh Leary jim říká: „vykašlete se na společnost. pojďte za mnou.“ pak si pronajme tady ve městě sál a kasíruje je 5 dolarů na hlavu za to, že si ho jdou poslechnout. potom se dostaví Learymu po boku Ginsberg. potom Ginsberg prohlásí Boba Dylana za velkého básníka. reklama marjánkové lobby, co se umí procpat na první stránky novin, na sebe sama. Amerika.
požadovat legalizaci konopí je něco podobnýho, jako je požádat, aby vždycky napřed namazali želízka máslem, než vám je nandají. bolest vám působí něco jinýho - proto potřebujete konopí nebo whisky nebo důtky a kožený úbory, nebo ječící muziku vyhulenou tak nahlas, abyste nemohli přemýšlet. nebo blázince nebo mechanický kundy nebo 162 baseballovejch zápasů za sezónu. nebo vietnam nebo Izrael nebo strach z pavouků. svou lásku, která si umyje ve dřezu zažloutlý falešný zuby, než půjdete souložit.