Co je odporneho a uboheho na udelu pracujiciho cloveka a na civilizaci zalozene na pracujicich lidech.
Jde vsak o to, drzet se a neustoupit. Prirozenou reakci je vzdycky rozptylovat se mimo praci, ve svem okoli zavdavat podnet k lacinym obdivnym projevum, vytvorit si obecenstvo, zaminku ke zbabelostem a komediim (vetsina manzelstvi vznika pro tohle). Jina nevynutelna reakce je frazovita mluva. Ty dve veci ostatne mohou jit ruku v ruce, kdyz se k tomu prida fyzicka zanedbanost, telo ponechane sobe na pospas a ochabla vule.
Jde predevsim o to, mlcet - zrusit obecenstvo a dokazat sam sebe posuzovat. Najit rovnovahu pozorne kultury tela a pozorneho vedomi zivota. Upustit od veskerych naroku a horlive pracovat na dvojim osvobozeni - ve vztahu k penezum a ve vztahu ke sve vlastni jesitnosti a sveho zbabelstvi. Zit podle pravidel. Premyslet o jedine veci dva roky neni v zivote nijak nadbytecne. Je treba vyresit vsechna predchozi stadia a vsechnu svou silu vynalozit nejprve na to, nic se neodnaucit, a potom na trpelive uceni.
Za tuto cenu mame sanci jedna ku deseti, ze unikneme nejodpornejsimu a nejubozejsimu udelu - udelu cloveka, ktery pracuje.