Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené
šílenstvím, hystericky obnažené a o hladu,
vlekoucí se za svítání černošskými ulicemi a vztekle
shánějící dávku drogy,
hipstery s andělskými hlavami, celé žhavé po
prastarém nebeském kontaktu s hvězdným dynamem
ve strojovně noci,
kteří v bídě a v hadrech a se zapadlýma očima
a podnapilí vysedávali a kouřili v nadpřirozené
temnotě bytů se studenou vodou, vznášeli se přitom
nad vrcholky velkoměst a kontemplovali o džezu,
kteří odhalili mozky Nebesům pod nadzemní dráhou
a spatřili mohamedánské anděly, jak se potácejí
prozřelí po střechách činžáků,
kteří procházeli univerzitami se zářivýma studenýma
očima, měli halucinace o Arkansasu a tragédii
Blakeova světla mezi válečnými vědátory,
které vyloučili z akademií pro bláznovství & publikaci
obscénní ódy na oknech lebky,
kteří křehli zimou v neholených pokojích ve spodním
prádle, pálili peníze v koších na odpadky
a naslouchali přes zeď Hrůze,
které zkopali do přirození, když se vraceli přes Laredo
s opaskem marihuany pro New York,
kteří polykali oheň v popatlaných hotelech nebo pili
terpentýn v Rajské uličce, smrt, nebo noc co noc
očistcovali svá torza
pomocí snů, pomocí drog, pomocí bdělých nočních
můr, alkoholu, ocasu a nekonečných prcponků,
nesrovnatelné slepé ulice hrůzných mračen a blesků
v duši, vyskakujících na telegrafní tyče v Kanadě &
Patersonu a osvětlujících celý ten nehybný svět Času
mezi nimi,
peyotlová ztuhlost hal, dvorek, zelený strom, hřbitovní
úsvity, opilost vínem nad vrcholky střech, výkladní
skříně, okresy marihuanových čundrů, neónově
blikající dopravní světla, záchvěvy slunce a měsíce
a stromů za halasných zimních soumraků
v Brooklynu, popelnicové tlachy a konejšivé
královské světlo myšlenky,
kteří se připevnili k vagónům podzemní dráhy na
nekonečných jízdách z Battery do svatého Bronxu
a křísili se benzedrinem, dokud je rámusení kol
a dětí neshodilo se zkřivenými ústy, mozky
vyklepanými k prázdnotě a zbavenými oslnivosti do
ponurého světla zoologické zahrady,
kteří tonuli celou noc v podmořském světle
u Bickforda, pak se vynořili a proseděli celé
odpoledne nad zvětralým pivem u opuštěného
Fugazziho a naslouchali třeskotu osudu na vodíkové
hrací skříni,
kteří hovořili sedmdesát hodin bez přestání, od parku
k silnici, k baru, k Bellevue, k muzeu,
k Brooklynskému mostu,
ztracený regiment platonických causeurů, vrhajících se
z požárních žebříků, z okenních rámů, z Empire
State Building, z měsíce,
klábosících, ječících, zvracejících a šeptajících fakta
a vzpomínky a anekdoty a přípitky na kuráž a šoky
z nemocnic a kriminálů a válek,
když předtím s jiskřivýma očima naprosto
neodvolatelně vyzvraceli během sedmi dnů a nocí
všechen intelekt, maso pro Synagógu házené na
dlažbu,
kteří se propadli do nicoty zenového New Jersey
a zanechali za sebou viditelnou stopu dvojsmyslných
pohlednic radnice z Atlantic City,
trpěli asijským potem a tangerským drcením kostí
a čínskými migrénami, když jim v pochmurně
zařízeném newarském sále zarazili další přísun drog,
kteří se toulali o půlnoci sem a tam po nákladovém
nádraží, lámali si hlavu kam jít a odešli
a nezanechali žádná zlomená srdce,
kteří si zapalovali cigarety v dobytčácích, dobytčácích,
dobytčácích rachotících sněhem k zapadlým farmám
v pradědečkovské noci,
kteří studovali Plotina, Poea, sv. Jana od Kříže,
telepatii a bopovou kabalu, poněvadž vesmír se
instinktivně zachvíval u jejich nohou v Kansasu,
kteří samotařili na ulicích v Idahu a hledali
vizionářské indiánské anděly, kteří byli
vizionářskými indiánskými anděly,
kteří si mysleli, že jsou jen šílení, když se Baltimore
třpytil v nadpřirozené extázi,
kteří odfrčeli v limuzínách s oklahomským Číňanem
z popudu maloměstského deště v pouličním světle
zimní půlnoci,
kteří se potloukali Houstonem hladoví a osamělí
a opuštění a hledali džez nebo sex nebo polívku
a následovali zářivého Španěla, aby si
pokonverzovali o Americe a Věčnosti, marná
námaha, a tak sedli na loď do Afriky,
kteří zmizeli v mexických vulkánech a nezanechali po
sobě nic než stín montérek a lávu a popel poezie
roztroušený v chicagském krbu,
kteří se znova objevili na Západním pobřeží
a vyšetřovali FBI, s plnovousy a v šortkách,
s velkýma pacifistickýma očima, tak smyslnýma
v jejich snědé pleti, a rozdávali nesrozumitelné
letáky,
kteří si vypálili cigaretami díry do paží na protest
proti narkotickému tabákovému dýmu kapitalismu,
kteří kolportovali superkomunistické pamflety na
Union Square, plakali a svlékali se, zatímco sirény
z Los Alamos je uječely a uječely i Wall Street
a píšťaly od přívozu na Staten Island ječely také,
kteří se s pláčem zhroutili v bílých tělocvičnách, nazí
a rozechvělí před soukolím jiných koster,
kteří pokousali detektivy na krku a s gustem kvičeli
v policejních antonech, neboť nespáchali žádný jiný
zločin kromě své vlastní divoké odvazové pederastie
a opojení,
kteří kvíleli na kolenou v podzemce a které odvlekli
ze střechy mávající genitáliemi a rukopisy,
kteří se nechali mrdat do prdele od svatouškovských
motocyklistů a vřeštěli radostí,
kteří kouřili ocasy a nechali si je kouřit od těch
lidských serafínů, námořníků, něžnosti atlantické
a karibské lásky,
kteří se ráno i večer pářili v růžových zahradách a na
trávnících veřejných parků a hřbitovů a štědře
utrušovali semeno každému, kdo přišel,
kteří donekonečna škytali a pokoušeli se zachechtat,
ale skončili uvzlykaní za přepážkou v Turecké lázni,
když je plavovlasý & nahý anděl přišel proklát
mečem,
kteří přenechali své milovníčky třem starým megerám
osudu, jednooké megeře heterosexuálního dolaru,
jednooké megeře mrkající z lůna a jednooké megeře,
která jen dřepí na zadku a přestřihává zlaté nitě
umělcova stavu,
které extaticky a nenasytně kopulovaly s lahví od piva,
s milencem, s krabičkou cigaret, se svíčkou a spadly
z postele a pokračovaly na podlaze a na chodbě
a skončily omdlelé na zdi s vizí vrcholné kundy
a spermatu vyhýbajícího se poslední ejakulaci
vědomí,
kteří oblažili pizdy miliónu dívek chvějících se
v zapadajícím slunci a ráno měli červené oči, ale
byli připraveni oblažit píču vycházejícího slunce,
blýskat zadnicemi ve stodolách a nazí v jezeře,
kteří si vyjeli kurvit se napříč Coloradem v myriádé
ukradených nočních auťáků, N. C., tajný hrdina
těchto básní, mrdálista a denverský Adónis -
radostná vzpomínka na nesčetné dívky oklácené na
prázdných parcelách v uličkách za hospodou,
v roztřesených brázdách biografů, na vrcholcích hor,
v jeskyních, nebo na vychrtlé číšnice s tím známým
zvedáním osamělých kombiné ve škarpách u silnic &
zvlášť tajným solipsismem hajzlů u benzinových
pump & také uliček rodného města,
kteří se vytratili v obrovských špinavých kinech, ve
spánku byli odvezeni, probudili se na neočekávaném
Manhattanu a vyhrabali se ze suterénů s kocovinou
po nelítostném tokajském a hrůzách ocelových snů T
řetí avenue & odvrávorali ke kancelářím pro
nezaměstnané,
kteří prochodili celou noc v botách plných krve po
zasněžených docích a čekali u East River, až se
otevře místnost plná horké páry a opia,
kteří vytvořili velká sebevražedná dramata v bytech ve
srázných březích Hudsonu pod válečným, modře
zatemněným reflektorem měsíce a jejichž hlavy
budou korunovány vavřínem zapomenutí,
kteří jedli dušené skopové fantazie nebo zažívali kraba
na bahnitém říčním dně v Bowery,
kteří plakali nad romantikou ulic s vozíky plnými
cibule a špatné hudby,
kteří seděli v bednách a dýchali ve tmě pod mostem
a zvedli se, aby instalovali klavíry na svých
kruchtách,
kteří kašlali v pátém patře v Harlemu korunovaném
plamenem, pod tuberkulózním nebem, obklopeni
bedničkami od pomerančů plnými teologie,
kteří si celou noc něco čmárali a rokenrolovali při
nadnesených zaříkávacích formulích, které ve žlutém
jitru byly slokami brblanice,
kteří si vařili shnilé zvířecí plíce, srdce, nožičky,
oháňku, boršč & tortilly a snili o čistě
vegetariánském království,
kteří se vrhli střemhlav pod náklaďáky s masem, když
hledali vajíčko,
kteří zahodili hodinky ze střechy, aby tak hlasovali pro
Věčnost mimo Čas & příštích deset let jim den co
den padaly na hlavu budíky,
kteří si třikrát a vždycky bezúspěšné podřezali žíly na
zápěstí, rezignovali a museli si otevřít starožitnické
krámy, kde si mysleli, že zestárli a plakali,
kteří uhořeli zaživa v nevinných flanelových oblecích
na Madison Avenue mezi explozemi olověného
verše & umělým dusotem ocelových regimentů
módy & nitroglycerinovým vřískotem reklamních
buzerantů & yperitem neblaze inteligentních
redaktorů, nebo byli přejeti taxíky Absolutní Reality,
kteří skočili z Brooklynského mostu, to se skutečně
stalo, a odkráčeli neznámí a zapomenutí do
přízračného polívkového opojení tmavých uliček &
hasičských vozů v Chinatownu a nikdo jim nedal
zadarmo ani pivo,
kteří v zoufalství vyzpěvovali z oken, vypadli z okna
podzemky, skočili do špinavého Passaicu, utrhli se
na černochy, brečeli na celou ulici, tancovali bosí po
střepech vinných sklenek, rozbili gramofonové desky
s nostalgickým německým džezem evropských
třicátých let, dopili whisky a hejkavě zvraceli do
zakrvácených záchodových mís, nářek a troubení
obrovských parních píšťal jim zněly v uších,
kteří se řítili po dálnicích minulosti, jezdili navštěvovat
jeden druhého do své bourákové Golgaty, do bdění
ve vězeňské samotě nebo do džezové inkarnace
v Birminghamu,
kteří za dvaasedmdesát hodin přefrčeli Ameriku, aby
zjistili, jestli já jsem měl vizi, nebo tys měl vizi,
nebo on měl vizi, jak nalézt Věčnost,
kteří cestovali do Denveru, kteří umřeli v Denveru,
kteří se vrátili do Denveru & čekali marně, kteří
bděli nad Denverem & hloubali & poustevničili
v Denveru a nakonec odešli, aby nalezli Čas & teď
je Denver bez svých hrdinů osiřelý,
kteří poklekali v lhostejných katedrálách a modlili se
navzájem za svou spásu a světlo a hruď, dokud duše
na okamžik neozářila své vlasy,
kteří rozpáčili své mozky ve vězení, když čekali na
neuvěřitelné zločince se zlatými hlavami a s šarmem
skutečnosti v srdcích, kteří v Alcatrazu zpívali sladké
blues,
kteří se uchýlili do Mexika vypěstovat si návyk, nebo
do Skalistých hor něžně milovat Buddhu, nebo do
Tangeru za hochy, nebo na Jihopacifickou k černé
lokomotivě, nebo na Harvard, do Narcissu, do
Woodlawnu, k davovým orgiím či k hrobu,
kteří žádali o přezkoumání duševního zdraví, když
obvinili rozhlas z hypnotismu & zůstali sami se
svým šílenstvím & rukama & zaujatou porotou,
kteří házeli bramborovým salátem na newyorské City
College po přednášejících o dada, kteří se osobně
dostavili na žulové schody blázince s oholenými
hlavami a šaškovskými řečmi o sebevraždě
a dožadovali se neprodlené lobotomie
a kterým místo ní poskytli konkrétní prázdnotu
inzulínu, metrasolu, elektrických šoků, hydroterapie,
psychoterapie, léčby prací, pingpongem & amnézií,
kteří ve smrtelné vážném protestu převrátili jen jeden
symbolický pingpongový stůl, krátce setrvali
v katatonii
a vrátili se po letech opravdu plešatí - kromě paruky
z krve a slz a prstů - k neskrývanému údělu šílence
z nemocničních oddělení mést pro blázny na
Východě,
zasmrádlé chodby Státu poutníků, Rocklandu
a Greystonu, hádající se s ozvěnami duše,
rokenrolující v půlnočních opuštěných lavicích,
v dolmenových říších lásky, snící o noční můře
života, těla proměněná v kámen těžký jak měsíc,
s matkou definitivně ******, a poslední fantastická
kniha vyhozená z okna činžáku a poslední dveře
zavřené ve čtyři ráno a poslední telefon, s nímž
místo odpovědi práskli o zeď, a poslední podnájem
vystěhovaný do posledního kusu mentálního
nábytku, žlutá papírová růže přidrátovaná na věšák
v šatníku, a dokonce i ta jen imaginární, nic než
nadějný kousíček halucinace -
ach Carle, dokud ty nejsi v bezpečí, nejsem já
v bezpečí, a ty teď jsi opravdu v nejhorší zvířecí
polévce času -
a kteří proto běželi zledovatělými ulicemi posedlí
náhlým vnuknutím o alchymii, o využití elipsy,
katalogu, metru & tetelivými plány,
kteří snili a dělali ztělesněné trhliny v Čase & Prostoru
s pomocí juxtaponovaných obrazů a chytili
archanděla duše do pasti mezi dva vizuální obrazy
a připojili elementární slovesa a dali dohromady
podstatné jméno se špetkou vědomí a vyskakovali
s objevem Pater Omnipotens Aeterne Deus,
aby znova stvořili syntax a měřítko ubohé lidské prózy
a stáli před vámi neschopni slova a inteligentní
a otřásaní hanbou, zavření, ale zpovídající se
z duše, aby se přizpůsobili rytmu myšlenky
v obnažené a neomezené hlavě
šíleného vandráka a anděla ubitého v Čase,
neznámého, ale přece jen zaznamenávajícího tady to,
co by bylo možno ponechat k vyřčení v čase, který
přijde po smrti,
a vzlétli převtěleni do přízračných šatů džezu ve stínu
zlaté trubky orchestru a odtroubili zaujetí nahé
americké mysli pro lásku do éli éli lamma lamma
sabachtani saxofonového výkřiku, který zmrazí
velkoměsta do posledního rádia
za pomoci absolutního srdce básně života, vyříznutého
z jejich vlastních těl a dobrého k snědku tisíc let.