Tak napríklad jistá rasa hyperinteligentních pandimenzionálních bytostí si kdysi postavila obrí superpocítac zvaný Hlubina myšlení, aby jim jednou provždy vypocítal Definitivní odpoved na Základní otázku života, vesmíru a vubec.
Po sedm a pul miliónu let Hlubina myšlení pocítal a pocítal, až nakonec oznámil odpoved: 42. A tak musel být postaven ješte vetší pocítac, aby zjistil, jak vlastne zní otázka.
Tento pocítac nazvaný Zeme byl tak obrovský, že si ho casto pletli s planetou — tohoto omylu se dopoušteli hlavne opicím podobní tvorové, kterí se potulovali po jeho povrchu a vubec netušili, že jsou jen soucástí programu obrovského pocítace.
Je to dost zvláštní, protože bez tohoto jednoduchého a samozrejmého poznatku nemohlo nic, co se kdy na Zemi událo, dávat sebemenší smysl.