Stejne rikam "pratele" jen ze zasady. Uz nemam pratele, jen spoluucastniky. Zato jejich pocet vzrostl, je jich lidske pokoleni. A v lidskem pokoleni vy prvni. Ten, kdo je pobliz, je vzdycky prvni

Neboť právě v tom tkví celý problém. Kdyby se naše doba cítila v úpadku, považovala by doby jiné za vyšší, než je sama, a z toho by plynula úcta k nim a obdiv principů, na nichž byly zbudovány. Naše doba by měla jasné a pevné ideály, i kdyby je nebyla schopna uskutečnit. Ale pravý opak pravdou - žijeme v době, jež se cítí zázračně schopnou uskutečňovat, ale neví, co má uskutečňovat. Ovládá všechny věci, ale není paní sebe sama. Cítí, že se ztratila ve své vlastní košatosti. Přes své prostředky, přes své větší vědomosti a větší technickou zručnost nakonec dopadá dnešní svět ze všech světů nejnešťastněji: je prostě unášen proudem.

Chm! To se podívejme, jak se mi to všechno vrací. Ten pohled! Ta znavená, ostražitá prázdnota! Člověk dorazil! Šeré cesty všechny za ním, všechny uvnitř, dlouhé šeré cesty, v jeho hlavě, v jeho boku, v jeho rukou a nohou, a on sedí v červeném přístřeší, dloube se v nose a čeká na rozbřesk. Rozbřesk! Slunce! Světlo! Chm! Dlouhé azurové dny pro jeho hlavu, pro jeho bok a uzounké pěšinky pro jeho nohy, a všechen ten jas, jen se ho dotknout, jen si ho vzít. V trávě uzkounké pešinky vystlané mechem, vystouplé kosti starého kořání, trčící stromy a trčící květiny a plandající ovoce a bílí, k smrti znavení motýli a ptáci, stále nějací jiní, po celý den se střemhlav řítí do svých skrýší. A všechny ty zvuky, jež nic neznamenají. Pak v noci odpočinek v tichém domě, ty tam jsou silnice, ty tam ulice, ležíš u okna s vyhlídkou do spásného klidu, doléhají sem tichounké zvuky, které nic nepožadují, které nic nenařizují, které nic nevysvětlují, které nic nenavrhují a krátká nevyhnutelná noc je záhy u konce a nebe, opět modré, rozprostřené nade všemi skrytými místy, kam nikdo nikdy nazavíta, skrytými místy, stále nějakými jinými, avšak vždy prostými a bezvýznamnými, vždy pouhými místy, dějišti puzení k příchodům a odchodům, bytí tak lehkého a nespoutaného, jako by se jednalo o bytí nicoty