Kvůli tomu jsem nemusel projít Osvětimí, abych poznal tuhle dobu a tenhle svět a abych to, co jsem poznal, už nikdy nepopřel, řval jsem, abych to nepopřel ve jménu jakési podivné, i když uznávám, náramně praktické interpretace životního principu, jímž je v podstatě princip asimilace, správně, řval jsem, nic proti tomu, ale aby bylo jasno, ano, aby bylo úplně jasno, asimilace tady neznamená asimilaci jedné rasy (pche! rasy!) k jiné rase (dovol, abych se zasmál!), nýbrž totální asimilaci k tomu, co přetrvává, k přetrvávajícím poměrům a k existujícím vztahům, řval jsem, a tyto poměry a vztahy mohou být takové nebo makové, nestojí za námahu pokoušet se je kvalifikovat, jsou takové, jaké jsou, stojí za to kvalifikovat pouze naše rozhodnutí, ale v tom případě jsme přímo povinni je kvalifikovat, totiž naše rozhodnutí, že buď totální asmilaci provedeme, anebo totální asimilaci neprovedeme, řval jsem, patrně však už tišeji, a potom ovšem musíme, potom jsme povinni kvalifikovat svoji schopnost, totiž naši schopnost provést nebo neprovést totální asimilaci; já jsem měl už od útlého dětství jasno v tom, že nejsem schopen asimilovat se k tomu, co kolem přetrvává, co existuje, k životu, a navzdory tomu, řval jsem, přece jen přetrvávám, existuju a žiju, jenomže tak, jak to já dokážu: totiž že toho nejsem schopen, žiju tak, že už od útlého dětství vím s jistotou jedno: jestliže se asimiluji, zabije mě to ještě dřív, než když se neasimiluji, což mě vlastně zabije také. A z tohoto hlediska je úplně fuk, jestli jsem, nebo nejsem žid, ačkoliv v tomto ohledu je židovství nepochybně velkou výhodou, a z tohoto hlediska - rozumíš, co říkám?! řval jsem - pouze z tohoto JEDINÉHO hlediska jsem ochoten být žid, výhradně z tohoto jediného hlediska pokládám za štěstí, dokonce za mimořádně štěstí, ba za milosrdenství - ne to, že jsem žid, protože na to já kašlu, řval jsem, kašlu na to, co jsem, ale to, že jsem jako ocejchovaný žid mohl prožít Osvětim a že skrze své židovství jsem přece jen cosi prožil, pohlédl jsem čemusi přímo do tváře a vím, jednou provždy a neodvolatelně vím něco, z čeho už neslevím, nikdy, rozumíš? řval jsem. Záhy jsem utichl.