• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    JACOBThere is nothing but a billion screaming monkeys
    JACOB
    JACOB --- ---
    Ne: nespolčovat se ani se sebou samym! Osvobodit se od sebe stejne jako od druhych, rozjímat bez extáze, myslet bez závěrů – tak, zbaveni Boha, prozijeme kratky interval, který nam tu poskytuje k extazi nepozornost katů. Zitra nas ceka gilotina. A ne-li zitra, pak pozitri. Odpocivejme před tim koncem na slunci a dobrovolne zapomenme na zamery a cile. Slunce nam pozlati čela bez vrásek a vánek osvezi toho, kdo uz nedoufa.
    JACOB
    JACOB --- ---
    Svoboda je moznost osamoceni. Jsi svobodny, pokud se muzes odloucit od lidi a netahne te k nim potreba penez nebo stadni pud, laska, slava nebo zvedavost, které se v tichu a samote nemaji cim zivit. Pokud nedokazes zit sam, narodil ses jako otrok. Muzes mit veskerou velikost ducha i duse; jsi vzneseny otrok nebo inteligentni sluha; ale nejsi svobodny. A nemas v sobe tragedii, protože ta tragedie, ze ses uz narodil, se netyka tebe, ale pouze osudu.
    Narodit se svobodny je nejvetsi velikost člověka, povysuje to pokorneho poustevnika nad krale, ba i nad bohy, jimz je vlastni sila, nikoli však to, ze by ji pohrdali.
    JACOB
    JACOB --- ---
    JACOB
    JACOB --- ---
    JACOB
    JACOB --- ---
    JACOB
    JACOB --- ---
    JACOB
    JACOB --- ---
    JACOB
    JACOB --- ---
    JACOB
    JACOB --- ---
    JACOB
    JACOB --- ---
    JACOB
    JACOB --- ---
    TICHAVODA
    TICHAVODA --- ---

    ELLTY
    ELLTY --- ---
    "... ale ne, nechám těch výkladů, cítím, jak mě ta písmena, slova strhávají, ještě k tomu špatným směrem, k moralizující paranoie, při níž se poslední dobou, bohužel, často přistihuji a jejíž příčiny jsou mi až příliš zřejmé (samota, izolovanost, dobrovolný exil), ne že by mě znepokojovaly, nakonec sám jsem si je vytvořil jako jakési první záseky rýčem pro onu mnohem, mnohem hlubší jámu, kterou budu muset celou po hroudách vyhloubit, aby bylo něco, co mne jednou pozře"
    ELLTY
    ELLTY --- ---
    "protože tento svět, pane Kappusi, není namířen proti nám, a třebaže v sobě skrývá jistá nebezpečenství, my se je musíme naučit milovat; ačkoliv, dodávám, ale neadresuji svou připomínku ani filosofovi, dokonce ani Kappusovi,..., nýbrž jen sobě, já už miluji výhradně tato nebezpečenství, ale mám za to, že to také není tak docela v pořádku, i v tom je cosi falešného, co bez ustání slyším, jako když dirigent při tutti okamžitě zaslechne, že dejme tomu anglický roh, třeba kvůli tiskové chybě v partituře, zatroubil o půl tónu výš. A já slyším tenhle falešný půltón nejen v sobě, ale i kolem sebe, ve svém užším a širším, řekl bych kosmickém okolí."
    JACOB
    JACOB --- ---
    Patrim ke generaci, která zdedila neviru v krestanskou viru a v sobe si vytvorila neviru ve vsechny ostatní viry. Naši otcove ještě měli puzeni k vire, které z krestanstvi prenesli na jiné formy iluze. Jedni se nadchli pro socialni rovnost, druzi se zamilovali vylucne do krasy, jini verili ve vedu a v jeji uzitek, a nekteri ještě krestanstejsi se vydali na Vychod i na Zapad hledat jiné nabozenske formy jako napln vedomi, jemuz pouhe ziti pripadalo prazdne.
    To vse my jsme ztratili, vsechny tyto utechy nam byly odepreny. Kazda civilizace sleduje svou vlastni nabozenskou linii, která ji reprezentuje: prejit k jinému nabozenstvi znamena ztratit to drivejsi a nakonec je ztratit vsechna.
    My ztratili to drivejsi a ostatní také.
    Každý z nas tedy zustal odkazan sam na sebe v bezutesnem pocitu ziti. Lod se zda byt urcena k tomu, aby plula; jejim urcenim však není plout, nybrz dospet do pristavu. My jsme se octli v situaci, ze plujeme, aniz bychom měli poneti o pristavu, do nehoz bychom se měli uchylit. Bolestne tak napodobujeme dobrodruzne heslo argonautu: plout je nutne, zit nikoli.

    Zbaveni iluze zijeme jen ze snu, coz je iluze člověka, který iluze mit nemuze. A zijice ze sebe samych, umensujeme se, protože uplny clovek je ten, který se nezna.
    Nekteri z nas se nedostali dal nez k tupemu dobyvani kazdodennosti, k ubohe starosti o chleb vezdejsi, který však chteji mit bez vetsi namahy, bez uvedomeleho usili, bez uslechtilosti zdaru.
    Ti lepsi z nas se zrekli věci verejnych; nic nechceme a nic si neprejeme a ten kriz prosté existence se snazime donest az na kalvarii zapomneni. Marne usili, neni-li si ten, kdo Kriz nese, vedom bozskeho puvodu.
    Jini zase, zamestnani vnejsimi vecmi, oddali se kultu zmatku a hluku a domnivaji se, ze ziji, když se slysi, veri, ze miluji, když se stretavaji s vnejsi strankou lasky. Zit nas bolelo, protože jsme vedeli, ze jsme zivi; umrit nas nedesilo, protože jsme ztratili normalni pojem smrti.
    Jini však, plémě konce, duchovni mez mrtve hodiny, nenasli ani odvahu k negaci a uchyleni se do sebe sama. Jejich život spocival v popreni, v nespokojenosti a v beznadeji. Prozili jsme to však zevnitr, bez gest, neustale zavreni mezi ctyrmi stenami pokoje a mezi ctyrmi zdmi neschopnosti jednat.

    CATZILLA: Diky :)
    JACOB
    JACOB --- ---
    Ti lide touzi vytvorit blahobyt pro co nejvetsi mnozstvi lidi. Kdyby vsak bylo vskutku dosazeno trvale domoviny blahobytu, totiz dokonaleho statu, znicil by tento blahobyt pudu, z niz vyrusta velky intelekt a vubec mocny jednotlivec. Pri ustaveni takoveho statu by bylo lidstvo uz prilis malatne na to, aby zplodilo genia. Nemeli bychom si proto radeji prat, aby si zivot podrzel svuj nasilny charakter a aby se vzdy znovu probouzely divoke sily a energie?
    Ovsem vrele, soucitne srdce chce nasilny a divoky charakter zivota prave odstranit, a nejvrelejsi srdce, jake si clovek dokaze predstavit, by prave po tom touzilo nejvasniveji: a pritom jeho vasen cerpala svuj ohen, svuj zar, ba svou existenci prave z onoho divokeho a nasilneho charakteru zivota; nejvrelejsi srdce tedy chce odstranit svuj zaklad, chce znicit sebe sama, a to vposled znamena: chce cosi nelogickeho, neni inteligentni. Nejvyssi inteligence a nejvrelejsi srdce nemohou byt v jedne osobe pohromade a moudry clovek, ktery vynasi soud o zivote, se stavi i nad dobrotu a poklada ji jen za neco, co je treba vzit pri celkovem hodnoceni zivota tez v uvahu. Moudry clovek musi odolat vystrednimu prani neinteligentni dobroty, protoze jemu zalezi na preziti jeho typu a na konecnem vzniku nejvyssiho intelektu; prinejmensim nebude naklonen zalozeni "dokonaleho statu", jelikoz v takovem prebyvaji jen ochabla individua. Naproti tomu Kristus, ktereho chceme projednou chapat jako nejvrelejsi srdce, zhloupnuti lidstva podporil, postavil se na stranu chudych duchem a zplozeni nejvyssiho intelektu pozdrzel: a to bylo dusledne. Jeho protejsek, clovek dokonale moudry - to snad muzeme predpovedet -, bude prave tak nutne prekazet zplozeni nejakeho Krista. - Stat je chytre zrizeni k ochrane jednotlivcu pred sebou navzajem: jestlize vsak jeho pestovani prezeneme, nakonec jim jednotlivce oslabime, ba zrusime - takze puvodni ucel statu bude naprosto zmaren.
    JACOB
    JACOB --- ---
    JACOB
    JACOB --- ---
    JACOB
    JACOB --- ---
    JACOB
    JACOB --- ---
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam