Ti lide touzi vytvorit blahobyt pro co nejvetsi mnozstvi lidi. Kdyby vsak bylo vskutku dosazeno trvale domoviny blahobytu, totiz dokonaleho statu, znicil by tento blahobyt pudu, z niz vyrusta velky intelekt a vubec mocny jednotlivec. Pri ustaveni takoveho statu by bylo lidstvo uz prilis malatne na to, aby zplodilo genia. Nemeli bychom si proto radeji prat, aby si zivot podrzel svuj nasilny charakter a aby se vzdy znovu probouzely divoke sily a energie?
Ovsem vrele, soucitne srdce chce nasilny a divoky charakter zivota prave odstranit, a nejvrelejsi srdce, jake si clovek dokaze predstavit, by prave po tom touzilo nejvasniveji: a pritom jeho vasen cerpala svuj ohen, svuj zar, ba svou existenci prave z onoho divokeho a nasilneho charakteru zivota; nejvrelejsi srdce tedy chce odstranit svuj zaklad, chce znicit sebe sama, a to vposled znamena: chce cosi nelogickeho, neni inteligentni. Nejvyssi inteligence a nejvrelejsi srdce nemohou byt v jedne osobe pohromade a moudry clovek, ktery vynasi soud o zivote, se stavi i nad dobrotu a poklada ji jen za neco, co je treba vzit pri celkovem hodnoceni zivota tez v uvahu. Moudry clovek musi odolat vystrednimu prani neinteligentni dobroty, protoze jemu zalezi na preziti jeho typu a na konecnem vzniku nejvyssiho intelektu; prinejmensim nebude naklonen zalozeni "dokonaleho statu", jelikoz v takovem prebyvaji jen ochabla individua. Naproti tomu Kristus, ktereho chceme projednou chapat jako nejvrelejsi srdce, zhloupnuti lidstva podporil, postavil se na stranu chudych duchem a zplozeni nejvyssiho intelektu pozdrzel: a to bylo dusledne. Jeho protejsek, clovek dokonale moudry - to snad muzeme predpovedet -, bude prave tak nutne prekazet zplozeni nejakeho Krista. - Stat je chytre zrizeni k ochrane jednotlivcu pred sebou navzajem: jestlize vsak jeho pestovani prezeneme, nakonec jim jednotlivce oslabime, ba zrusime - takze puvodni ucel statu bude naprosto zmaren.

„Jediný postoj hodný vyspělého člověka je houževnatě setrvávat v činnosti, která je nepochybně zbytečná, zvyknout si na disciplínu, která zřejmě nikam nevede, a neustále dodržovat normy filozofického a metafyzického myšlení, které nemá žádný význam.“

JEG FORVENTER INGEN (I expect no one)
http://vimeo.com/21965420

“Nejděsivější z myšlenek na smrt je ta, že nakonec nezůstane ve vesmíru žádná zející díra na místě, kde jsem byl kdysi já.”

Neomalena zretelnost pracujicich, kde hyne forma i cit pro ni. Vsechno je prakticke, coz je smycka vzdelani a vkusu.

Nemuzu rict, ze bych nenavidel svet muzu a zen, ale pocitoval jsem vzdycky urcite znechuceni, ktere me vydelovalo ze spolecnosti remeslniku a obchodniku, milencu a lharu, a jeste dnes, o tolik let pozdeji, citim ten samy hnus.