Moderní člověk, osvobozený od pout předindustriální společnosti, která mu poskytovala bezpečnost, ale současně ho omezovala, nedosáhl svobody v kladném smyslu realizace své individuality, což znamená, že se ještě nenaučil dovést své intelektuální, citové a smyslové možnosti k plnému vyjádření. Ačkoli mu svoboda přinesla nezávislost a racionalitu, učinila ho izolovaným a tím úzkostlivým a bezmocným. Tato izolace je nesnesitelná. Je postaven před dvě alternativy: buď břemenu svobody uniknout do nových závislostí a podřízeností, nebo uspíšit plnou realizaci svobody, jež spočívá v jedinečnosti a individualitě.

Vývoj intelektuálních schopností člověka daleko předstihl vývoj jeho emocí. Lidský mozek žije ve dvacátém století, ale srdce většiny lidí je ještě v době kamenné. Většina lidí ještě nesložila zkoušku zralosti z objektivnosti, rozumnosti a nezávislosti. Potřebují mýty a idoly, aby unesli skutečnost, že člověk je ve všem sám sebou, že kromě člověka samého neexistuje žádná autorita, která by dávala životu smysl. Člověk potlačuje iracionální destruktivní vášně, nenávist, závist, pomstychtivost; zbožňuje moc, peníze, suverénní stát, národ; i když slovně vyznává učení velkých duchovních vůdců lidstva - Buddhy, Sokrata, Ježíše, proroků - přeměnil tato učení v džungli pověrčivosti a modloslužby.